Nestačí se pouze učit o tom, co dělali filozofové minulosti, a obdivovat je. Musíme jejich učení uplatňovat v praxi, protože pouze takto klíčí semínka vědomosti a moudrosti... Láska k moudrosti nás nutí být lepšími, abychom byli moudřejšími... Filozof si právě v době krize musí umět zachovat nadšení a dobrou náladu, protože to jsou základní charakteristiky učedníka...
Read more...Existuje několik společných principů, na nichž se zakládá řecká filozofie. První princip vyjadřuje to, že pro Řeka svět existuje odjakživa. V samotné theogonii Řek vidí něco, co nemá hranice nebo časová omezení. Když však Řek mluví o světě, ztotožňuje ho s tím, čemu my dnes říkáme příroda. V samotné přírodě existují procesy, které Řek chápe jako změny a transformace, jež jednou musely začít. Jak příroda, tak i svět, nehledě na to, že vše existuje věčně, musely být v jistém okamžiku vytvořeny. A proto existují bohové, kteří se starají o samotné universum, jiní bohové, kteří se starají o zákony, a další, kteří jsou stvořiteli. Právě tato věčnost je u Řeků něčím fenomenálním. Oni, kteří byli skutečně racionální lidé a v rámci filozofie velmi racionálně uvažovali, mluvili na jedné straně o věčnosti a na druhé straně o tom, co je neustále podrobeno transformaci a změně, tedy vzniku a zániku. Na jedné straně věřili ve věci nadčasové a na druhé straně projevovali svůj intelekt, aby mohli všechno popsat a vymezit podobu všeho.
Read more...První filozofové se nezmiňují o tom, odkud čerpali své znalosti a filozofické postoje. Nemluví ani o žádných iniciačních centrech, do nichž by chodili nebo patřili. Někteří pozdější filozofové byli sice zasvěceni do určitých mystérií, ale samotný obsah těchto mystérií je znám jen povrchně, zbyl z nich jen jejich obal, zatímco jádro zůstalo nepřístupné.
Řecko se stalo prototypem, modelem, který je jen těžko srovnatelný s něčím, co vzniklo na jiném místě a v jiné době. Tento model umožnil pozdějším generacím rozvinout způsob vnímání vlastního okolí, jenž se radikálně lišil od toho, co praktikovaly jiné národy téže doby. Byl to model skutečného soužití mnoha malých národů na jednom území, které se řídily filozoficko-politickými zákony. V jiných částech světa existovali obvykle vladaři, císaři, panovníci... V Řecku již v nejstarších dobách fungovaly některé „politické“ formy vlády, jež v jiných státech neexistovaly. Odkud se vzaly všechny tyto způsoby vlády?
Platón je shrnul do pěti kategorií. Aristotelés prozkoumal více než 200 řeckých měst a na základě vlastních znalostí a starších zkušeností, které se přenášely ústně či jinou cestou, shrnul různé jiné formy, jež nebylo možno zařadit do těch, o nichž mluví Platón. Jednotlivá města, z nichž každé mělo vlastní politiku, politické názory, odlišná filozofická pojetí a vnímání života, žila až na výjimky v určitém soužití. Dobře víme, jaké jsou lidské vlastnosti, a víme, jak obtížné je žít v souladu s jinými. Snadno se o tom mluví, ale hůře se to uplatňuje v praxi.
Řecký model se stal základem západní filozofie a západního způsobu života. Ve všech pozdějších obdobích Řecko určovalo směr ve filozofii, kultuře, umění či politickém uspořádání.
Proč filozofie?
Člověk kráčí životem hledajíc smysl své chůze. Na tuto cestu se vydal dávno, ale pořád si klade otázku, kam směřuje...
Filozofie (filos: láska, hledání; sofie: moudrost, životní poznání) nám ukazuje možnost najít odpovědi nejen na tuto otázku, ale i na mnoho dalších.
Filozofie proto, že člověk má potřebu kráčet s přesvědčením a k tomu potřebuje důvody, motivaci, opodstatnění...
Pokud se považuješ za člověka, který hledá poznání, a přeješ si odhalit odpovědi, které se nachází za tím, co je pouze hmotné, zveme tě na kurz, který ti umožní pokračovat v hledání, neboť FILOZOFIE a METAFYZIKA ti nabízí poklad.
PLOUT PROTI PROUDU ZNAMENÁ…
*Dívat se na stromy, zvířata i kameny se stejnou úctou jako na lidi.
*Cítit se svobodný před různými maskami otroctví, jimiž se nás snaží oklamat.
*Hledat krásu, i kdyby jí ostatní opovrhovali.
*Podporovat porozumění mezi lidmi, i když všichni zavírají dveře svému vnitřnímu Já.
*Vzhlížet k nebi, i k...dyby se všichni plazili po zemi.
*Plout mezi hvězdami v souladu s rytmem vesmíru.
Delia S. Guzmán
Otevřeme-li kteroukoli knihu o dějinách filozofie, téměř každá začíná řeckou filozofií. Otevřeme-li knihu, která se zabývá etikou a probírá různá filozofické témata spojená s etickými principy, opět nalezneme na začátku Řeky a řeckou filozofii. Když má někdo v úmyslu psát o těchto dávných dobách, obvykle začíná Řeckem.
Mluví se též o tzv. prapočátcích řecké filozofie a dvě nejčastější jména, která se v souvislosti s tím objevují, jsou Homer a Hesiodos. Dva básníci, jimž se připisují veršovaná díla vztahující se k počátkům lidského pokolení, aniž bychom měli důkazy o tom, že to tak vůbec bylo. V dílech, jakými jsou Ílias a Odyssea či Hesiodova Theogonie, Práce a dni atd., jsou popsány různé významné události. Že by to byly náhodné plody jakéhosi pasteveckého národa, který do té doby skládal pouze básně, jež se z pozdějšího období dochovaly jako tzv. bukolika, básně pastevecké? Že by vše před Homerem a Hesiodem bylo dílem pastevců a lidí nevzdělaných, kteří se neptali na vlastní existenci, kteří nepřemýšleli filozoficky? V období mezi 7. a 5. stol. př. n. l. by se pak muselo stát něco nečekaného, co zapříčinilo, že se onen mytický člověk žijící v těsném kontaktu s přírodou stal pravým opakem, člověkem filozofickým. Člověkem, jenž začal přemýšlet a používat spíše vlastní intelekt než své svaly.
Vezmeme-li si kterékoli dějiny filozofie, narazíme na to, že než začnou pojednávat o konkrétních filozofech, popisují obvykle mystéria. Mluví o mýtech, které se v mystériích používaly ke znovuoživení jistých skutečností, jež jsou podobenstvím samotného člověka a jeho vlastního života v rámci evoluce.
