PF 2013

Read more...

Ze života filozofů: Synesios z Kyrény

Tento neoplatonský filozof, básník a rétor se narodil v roce 370 v Kyréně (starověká řecká osada, později římská provincie, dnešní Libye) v urozené a bohaté rodině. Za vzděláním odchází do hlavního města Egypta Alexandrie. Na této významné křižovatce náboženství, filozofií, věd a umění Východu a Západu se setkává s Hypatií, proslulou filozofkou, na jejíž přednášky sem přijíždějí posluchači až z Říma nebo Athén. Tato žena je přední osobností Múseia (vysoké alexandrijské učení) a neoplatonské školy, která je otevřena všem zájemcům o hledání pravdy bez ohledu na jejich politické přesvědčení či víru.

Neoplatonská filozofie dokáže sjednotit sílící křesťanství s antickými i východními směry a rozvíjí skutečné bratrství mezi milovníky moudrosti, kteří se neúčastní útoků ani střetů mezi věřícími odlišných náboženství, jež v této době sílí. Napětí a tendenci k nesnášenlivosti navíc podporuje konflikt mezi Cyrilem (křesťanský vůdce, později alexandrijský biskup) a Orestem (římský prefekt, představitel světské moci), který nakonec vyústí v roce 415 v krutou vraždu Hypatie.

Nyní však Hypatie seznamuje Synesia s matematikou, astronomií i neoplatonskou filozofií, a ten se stává jejím nejlepším žákem. Podílí se například na vytvoření astrolábu (přístroje, který umožňuje napodobit pohyby nebeských těles). V jednom z dochovaných dopisů (je jich celkem 156), který píše svému příteli Herkulianovi (pozdější prefekt Konstantinopole), vzpomíná Synesios na svůj příjezd do Alexandrie a setkání s Hypatií takto:

„Homér popsal výhody, které Odysseus svým cestováním získal: viděl města a seznámil se s myšlením mnoha národů, a že lidé, které navštívil, nejenom že byli nevzdělaní, ale byli to pouze kyklopové. Jak opojně by tedy poezie zpívala o naší cestě, na které nám bylo dopřáno zažít takové nádherné věci, až se nám zdály být neuvěřitelné? Na vlastní oči jsme viděli a na vlastní uši jsme slyšeli ženu, která oprávněně dohlíží na taje filozofie.“ (Dopis 137)

Hypatie vede své žáky k tomu, aby milovali a hledali opravdovou moudrost, ne pouhé teoretické vědomosti oddělené od světa, ve kterém žijí. Tato cesta vyžaduje fyzickou i psychickou čistotu a snahu probudit rozvahu, která se projeví v konkrétních činech člověka. Cílem neoplatoniků je dosáhnout moudrosti rodící se s poznáním pravdy. Tato moudrost se nachází nad všemi dogmaty, magií a pověrami, je to "zářné dítě rozumu" (Dopis 139). Synesios píše, že „Žít podle rozumu má být cílem člověka.“ (Dopis 137) a nabádá Herkuliana k tomu, aby „dál odkrýval vidění, jež je ukryto v nás“ (Dopis 139).

Synesios si zamiloval neoplatonskou filozofii natolik, že se jí nevzdá, ani když bude později jmenován biskupem. Po návratu z Alexandrie do Kyrény jej čeká další cesta. V roce 399 se vydává do Konstantinopole, aby zajistil pro své rodné město daňové úlevy. Zároveň zde pronáší na císařském dvoře řeč Peri basileias (O vládě), ve které se s odvahou vyjadřuje kriticky o chování císaře Arkadia a promlouvá o správném způsobu vlády. O vnitřních poměrech a skrytých intrikách na císařském dvoře vypráví také formou mytologických příběhů ve svých Egyptských povídkách. Z Konstantinopole se vrací po třech letech a o rok později se žení s křesťankou, se kterou má tři syny. Dvakrát úspěšně organizuje obranu svého města proti barbarským nájezdníkům a v roce 411 ho jeho spoluobyvatelé nabádají k tomu, aby se dal zvolit jejich biskupem, i když sám v té době není ani pokřtěn. Synesios nakonec souhlasí, ale pouze pod podmínkou, že bude moci i nadále žít se svou ženou a zůstane věrný neoplatonské filozofii, která není vždy zcela v souladu s učením církve.

Hlavním dílem Synesia je Dion neboli o životě podle jeho vzoru, v němž dokonale spojuje filozofii s rétorikou a brání klasickou vzdělanost proti útokům mnichů: „Filozof nesmí být nevzdělaný, musí být Helénem v plném smyslu tohoto slova, to znamená, že musí znát celou klasickou literaturu. Přál bych si, aby bylo v naší povaze být schopný neustálé soustředěné kontemplace, poněvadž je to však zřejmě nemožné, chtěl bych občas dosahovat nejvyšších vrcholů a občas sestupovat k lidské přirozenosti, účastnit se radosti a krášlit život veselou myslí. Jsem si vědom toho, že jsem člověk a ne bůh.“

  Synesios chápe nedokonalost člověka, ale zároveň ví, že lze v sobě probudit božský prvek a dotknout se věčnosti. Nesouhlasí s odkrýváním velkých pravd širokým masám, aniž by o ně lidé sami usilovali, ale ani se zaníceným a netolerantním přístupem některých křesťanských mnichů. Nejhlubší pravda a moudrost má být přístupná těm, kteří jsou na ni připraveni a dokáží ji správně použít. K tomu je zapotřebí prokázat morální čistotu, skromnost a velké úsilí na cestě za cílem, který je zahalen rouškou tajemství.

Údaje o konci života Synesia se rozcházejí, hovoří se o letech 412 - 415. V každém případě je tento moudrý muž příkladem toho, že víra s věděním nejsou v rozporu, ale naopak se na cestě k moudrosti vzájemně doplňují, jak je vidět i v devíti dochovaných hymnech psaných dórským dialektem, v nichž Synesios krásně propojuje neoplatonské a křesťanské ideje. I v roli biskupa zůstává do konce života na prvním místě filozofem.

Jana Kučerová

Použitá literatura:
Pollard Justin, Reid Howard: Vzestup a pád Alexandrie, DEUS, Praha 2008.
Vavřínek Vladimír: Encyklopedie Byzance, Libri, Praha 2011.
Zástěrová Bohumila a kol.: Dějiny Byzance, Academia, Praha 1992.

Read more...