Ze života filozofů: Buddha

Narodil se jako Siddhártha Gautama v Kapilavastu 564/3 př. n. l. a zemřel 13. října 484/3 př. n. l. v Kušinagaře. Podle théravádové tradice žil v letech 623–543 př. n. l. Pocházel z královského rodu Šákjů, a později je proto nazýván Buddha Šákjamuni. Jeho otec Suddhódana byl vládcem země. Podle legendy se královně Máje před početím syna zdálo, že jí do pravého boku vstoupil Bílý slon, což bylo věštci vyloženo jako znamení zrození výjimečného člověka. Matka ho porodila během cesty z Kapilavastu do rodného domu v háji u nepálské vesnice Lumbiní. Sedm dní po porodu zemřela a její sestra Mahápradžápatí Gautamí, která měla syna jen o pár dní mladšího, Siddhártu adoptovala. Celé dětství a mládí prožil v přepychu a pohodlí. V šestnácti letech se oženil s dívkou Jašódharou.

Tradice vypráví, že v pohodlí a bohatství paláce nenacházel klid, a proto ve 29 letech odešel z domova, aby nalezl způsob, jak zbavit lidi utrpení. Před odchodem prožil tři setkání, která mu ukázala strastiplnost a pomíjivost lidské existence. Na svých cestách po Kapilavastu se setkal se starým mužem, zkrouceným bolestí, neduživým, vrásčitým, s námahou se pohybujícím. Poznal také nemocného, bezmocného ve své bolesti a odkázaného na pomoc a milosrdenství druhých a nakonec jej ranilo setkání s pohřebním průvodem a konfrontace s mrtvým a smrtelností. Poznává, že ani on, ani nikdo jiný, nemůže uniknout stáří, nemoci a smrti. Rádža Suddhódana se snaží vyplnit všechna přání svého syna. Siddhárta ale po setkání se šramanou (mudrc, asketa) odchází do bezdomoví, aby nalezl lék na lidské utrpení.

Protože jej ranilo poznání pomíjivosti, v následujících 6 letech se plně věnoval hledání toho, co je věčné, co nepodléhá zákonu cyklů. Setkával se s různými učeními, ale žádné mu nedalo odpověď na jeho otázku. Gautama se připojil ke šramanům Árádovi Kálámovi a Udrakovi Rámaputrovi, učitelům vysvobození, a brzo jejich učení uskutečnil. Poté odešel mezi potulné učitele, kteří se snažili dosáhnout vysvobození prostřednictvím extrémní askeze, a sám trýznil své tělo ve snaze osvobodit duch. Téměř zemřel, aniž by dosáhl osvobození od utrpení, a to ho přivedlo k pochopení nesmyslnosti této cesty.

K poznání pravdy a probuzení dospěl během meditace pod stromem Bódhi. Zjevil se mu démon Mára a sliboval mu moc, slávu a bohatství, když se vzdá svého úsilí. Gautama vytrval a nalezl východisko z koloběhu zrození a smrti, cestu nad askezí i luxusem, Zlatou střední stezku, a stal se Buddhou - Osvíceným. Poznal Čtyři vznešené pravdy, které poprvé sdělil svým druhům asketům v Gazelím parku Isipataně u Benaresu. První pravda popisuje situaci člověka: zrození, stárnutí, nemoc, umírání jsou utrpení; zármutek, nářek, bolest, nespokojenost a neklid jsou utrpení. Druhá pravda popisuje příčinu utrpení jako žízeň po smyslové radosti, žízeň po životě. Třetí pravda je o zániku utrpení, o zániku žízně. A toto se uskuteční prostřednictvím čtvrté pravdy skrze následování Osmeré ušlechtilé stezky. Tato zahrnuje rozvíjení a dosažení správného úmyslu, názoru, řeči, jednání, způsobu života, snahy, bdělosti a soustředění. Při řeči v Benáresu asketa Kaundija jako první dosáhl probuzení a později i ostatní čtyři asketi a zrodila.

 V následujících 45 letech Buddha putoval a šířil své učení mezi lidmi. V 80 letech těžce onemocněl, ale ani silné bolesti neovlivnily jeho jasnou mysl. V háji u Kušinagarí si vybral místo, kde chtěl zemřít. Po Gautamově smrti bylo jeho tělo spáleno na hranici a rozhodnuto, že ostatky se rozdělí a zřídí se náhrobky - stúpy na Buddhovu památku.
Buddha sám nic nenapsal, ale jeho slova a myšlenky nám uchovali jeho následovníci, kteří je uspořádali do Tří košů – Tripitaka, které tvoří buddhistický kánon. Učení se od doby svého zakladatele rozvíjelo a vyrostlo ve strom s mnoha větvemi, které již po 2500 let naplňují smyslem život milionů lidí, kteří se snaží dosáhnout vnitřní harmonie a souladu s lidmi i světem.
Ing. Miroslav Huryta

Použitá literatura:
Rudolf Janíček, Slunce orientu, Santal, Náchod 1996.
Kozák Jan, Ašvaghóša, Bibliotheca gnostica, Praha 2005.
Lesný Vincenc, Dhammpadam, Symposion, Praha.
Filipský Jan; Liščák Vladimír; Heroldová Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vydání, Votobia, Olomouc 1996.

Read more...

Ze života filozofů: Thales z Mílétu

Thales Mílétský je hlavním představitelem tzv. Mílétské školy ze 7. – 6. století př. n. l., která patří mezi filozofické školy předsokratovské. Byla pro ni charakteristická témata zkoumání, která se zaměřovala na univerzum, jeho vznik, složení a vývoj. Zachovalo se velmi málo původních textů, a navíc první řečtí filozofové používali jazyk plný symbolů a výrazů, jejichž správný význam nemusíme vždy odhalit. Proto se někdy může zdát, že mluví o odlišných věcech, ale spíše by se dalo říci, že mluví různým způsobem a z různých pohledů o věci jediné, o Univerzu neboli Přírodě.

Život
Thales žil pravděpodobně v letech 624 – 547 př. n. l. Pocházel snad ze starobylého rodu Thélidů, který se po generace věnoval kněžství. Podle některých teorií má jeho jméno kořeny ve jméně Thalassa, což byla babylónská bohyně prvotního moře, která dala život všem bytostem.

Thales se vzdělával v Babylónských iniciačních centrech a v Egyptských chrámových školách. Studoval matematiku a geometrii, které později používal při plánování řeckých staveb. Vynalezl metodu měření vzdálenosti lodí na moři pomocí součtu podobných trojúhelníků.

Důležitou a oblíbenou činností pro něj bylo pozorování hvězd. Jednou dokonce sklidil posměch, když při takovém pozorování spadl do díry na cestě. Spoluobčané se mu smáli, že sice vidí do nebe, ale nevidí na cestu před sebou. Nicméně byl znalcem astronomie a astrologie a je známo, že s pomocí svých vědomostí předpověděl zatmění Slunce, k němuž došlo při bitvě Médů a Lýdů 28. 5. 585 př. n. l., a sestavil astronomický kalendář s chronologickými předpověďmi pro námořníky.

Díky předpovědi o dobré sklizni oliv zbohatl, neboť si pronajal všechny lisovny oliv ve městě. Říká se, že tím chtěl ukázat, jak je užitečné být filozofem i v praktickém životě, že moudrost a poznání přispívají tomu, aby člověk dosáhl úspěchů i ve věcech každodenních.

Jako velký filozof měl ve svém městě politický vliv, protože si svými pevnými zásadami a příkladným životem vytvořil respekt a úctu svých spoluobčanů. Dokonce je dokázal sjednotit v boji proti Lýdům a Médům, a tak si město udrželo vlastní nezávislost.

Učení
Thaletovy texty se bohužel nezachovaly. Krátké úryvky, které máme k dispozici, pocházejí z děl pozdějších autorů (především od Aristotela), kteří Thaleta citovali a komentovali jeho dílo. Některé základní myšlenky jsou tyto:

1) Počátkem všech věcí je vlhkost.
Vlhkost nebo voda je zde chápána jako alchymistický element, jako jeden z prvků, z nichž je stvořen svět. Představuje prvotní vody oceánu (jako Nun v Egyptě, Tiamat v Babylónu), které prostupují všechny věci, a tak jim dávají život. Někdy je tato voda spojována s vitalitou a principem plodnosti.

2) Svět je plný bohů, duší a démonů.
Thales popisoval svět jako místo prostoupené bohy, duchy a démony neboli neviditelnými entitami na duchovních úrovních, které se nacházejí v nitru všech věcí a bytostí. Tato myšlenka je známá jako hýlozoismus, život ve všech věcech nebo (jak říkali antičtí mudrci) bůh ve všech věcech. Chápali tak univerzum jako živou bytost a všechny jeho části stejně živé, protože v každé z nich se nachází jiskra života (nebo boha).

V současnosti používáme jednu důležitou matematickou pomůcku, kterou známe jako Thaletovu větu: "Všechny obvodové úhly sestrojené nad průměrem kružnice jsou pravé." Ačkoliv ji znali už Babylóňané a Egypťané, u kterých se Thales učil, on se zasloužil o to, že se začala používat mnohem více.

Thales byl vždy považován za prvního a největšího ze sedmi řeckých mudrců. A obyvatelé Mílétu si ho velmi vážili a věnovali mu pomník s větou, kterou pronesl, když umíral:
„Velebím Tě, ó Die, neboť jsi mne přiblížil k sobě. Jelikož jsem zestárl a nemohl jsem vidět hvězdy ze Země.“

Thales je dodnes známý především pro své matematické objevy, ale toho všeho dosáhl právě proto, že byl filozofem, že miloval moudrost a snažil se jí přiblížit svým životem i svým poznáním.

Jana Aksamítová

Read more...