>> úterý 4. června 2013

K nové zdvořilosti

Toto je bod, jehož jsme se již několikrát dotkli při různých příležitostech, neboť je přirozené a běžné, že se pod "zdvořilostí" chápe řada zastaralých hodnot a postojů, výlučně "buržoazních", které nejsou v souladu s naším pojetím Nového Člověka.

Slovo zdvořilost, alespoň ve španělské etymologii, se vztahuje k chování lidí žijících na "dvoře", a pod dvorem se chápe elita, která obvykle obklopovala starodávné prince a krále. V širším slova smyslu se aplikovala na všechny formy vztahů mezi dobře vychovanými lidmi, na dámy a pány, odlišujíc je od hulvátů a sprosťáků, kteří nerespektovali tyto prvky a nechali impulsy svých instinktů odhalené, aniž by jim záleželo na tom, že tím mohou urazit ostatní nebo vyvolat nespravedlnost, zvláště vůči ženám, dětem a starcům zbaveným vlastní síly k tomu, aby si mohli zjednat úctu a chránit svůj majetek i přesvědčení.

Tento souhrn dobrých mravů, které zkrášlují život a činí jej snášenlivějším, mnohokrát zažil svůj úpadek při přehánění, které se stalo opravdovou pantomimou a stvořilo kult lží, pokud ne dokonce zrad. Toto přehánění je bohužel nejznámější, a především u současné mládeže vyvolává hluboký odpor k takovým normám, neboť je považuje za prázdné a postrádající pravdu a morálku.

Tedy, přirozené role dětí, mužů, žen a starců se rozplynuly ve velkém vládnoucím chaosu, ve vnitřním zhroucení naší civilizační formy. Velebí se to, co je spontánní, to je však zaměněno za sprostotu a animálnost, za mlčenlivé znevažování těch, kteří nás obklopují, zatímco každý usiluje o příležitosti a okolnosti, které jsou pro něj nejlepší. Nedbá se na slovník, neboť se věří, že sprostota a ošklivost jsou mnohem autentičtější než jejich opak. Určité psychologické a sociální proudy poháněné těmi, kteří se sami postavili na okraj, lenochy a hrubiány, se staly modelem a "móda mladých" pro ně znamená nedostatek fyzické a mentální hygieny, nepotřebnou sprostotu a násilí jako vyjádření "chlapskosti" nebo "feminismu".

Přestože se neinformovaným může zdát tento postoj nový, zrodil se na konci XVIII. století s "teorií o hodném divochovi"..., avšak již dlouho víme, že ne všichni divoši jsou dobří a svatí. Podporování tohoto postoje je pouhým archaismem těch, kteří postrádají dostatečnou historickou dynamičnost.

Musíme znovu vytvořit novou zdvořilost, inspirujíce se tím nejlepším z Iniciační Tradice, která umožnila tisícům generací opravdové humánní soužití, jež je přivedlo k poznání sebe sama a k vnímání Bohů prostřednictvím moudrého kultu Pravdy, Krásy a Sbratření. Neboť stejně jako se lidé vyhýbají společnosti divokých a odpuzujících zvířat, Bohové se vzdalují od degradovaných a nepříjemných, agresivních a sprostých lidí. Takový je zákon Přírody, který provádí selekci nejschopnějších.

Tato zdvořilost má svůj původ v síle naší vůle, která musí přemoci veškerou nepřízeň osudu a špatnou náladu. Stejně tak má svůj původ i v naší schopnosti milovat své okolí jako odraz Boha..., onoho Boha, který je v nás samotných. Ten, kdo uráží ostatní, uráží i sebe sama... a uvádí do pohybu letargický stroj akce a reakce, který indičtí filozofové nazývali Karma.

Když máme dobrou vůli, můžeme překonat "protáhlý obličej" a vyhnout se tomu, abychom ostatní nakazili svým pesimismem nebo do svých odpovědí vtiskli špatnou náladu, která nás občas přepadne, a takto projevili svou nedokonalost a slabost.
Laskavý pozdrav, úsměv ve správném okamžiku, minuta "ztracená" na to, že jsme jiné osobě věnovali pozornost, není balíkem lží, nýbrž projevem naší dobré vůle, našeho filozofického bytí. A umět snášet špatnou náladu ostatních je Alchymistický způsob schopný transformovat olovo ve zlato, neboť aniž bychom sami do této špatné nálady upadali, můžeme jí nastavit zářivý štít naší zdvořilosti a našeho sebeovládání ve špatném okamžiku, který právě ona druhá osoba prožívá a projevuje, a pomoci jí, aby se vyprostila ze své úzkosti nebo samoty.

To, že pánové dávají v jistých věcech přednost dámám a že tyto pánům umožňují převzít iniciativu, je důležitou součástí každodenního uplatňování zdvořilosti. Nezvyšovat nepotřebně hlas a kontrolovat pohyby svého těla, zvláště jazyka, je též zdvořilostí. Obvykle více litujeme toho, co jsme řekli, než toho, co jsme zamlčeli. Kromě toho... je též zapotřebí umět mlčet, neříkat pravdu napůl, avšak ani neudržovat ponuré ticho a "olympské" postoje, které vůbec neodpovídají naší lidské maličkosti.

Pomalu se přirozeně zavede Nová Zdvořilost. Vytvoříme novou důstojnost pro všechny. Buďme velkorysí. Buďme veselí. Buďme silní.

Prof. Jorge A. Livraga

Read more...

Blogger

Gloria

Datum

11.01.2010