>> pátek 12. července 2013

Podobenství: Proč v rozčilení křičíme?

Hindský světec, který navštívil řeku Gangu, viděl na břehu členy jedné rodiny, jak v hněvu křičí jeden na druhého. Obrátil se pak ke svým učedníkům a s úsměvem se jich zeptal: "Proč na sebe lidé křičí, když se hněvají nebo jsou rozčilení?"

Učedníci přemýšleli a po chvíli jeden z nich řekl: "Křičíme, protože ztratíme svůj klid a rozvahu."

"Ano, ale proč křičíte, když osoba, na kterou se obracíte, je hned vedle vás? Můžete přece to, co máte na srdci, říci jemnějším způsobem...," řekl svatý.

Učedníci postupně zkoušeli další odpovědi, ale ty nikdy neuspokojily ostatní učedníky ani světce.

Ten nakonec vysvětlil: "Když jsou lidé na sebe nazlobeni, jejich srdce se vzdalují. K překonání této vzdálenosti musí křičet, aby se vůbec slyšeli. Čím jsou více nazlobeni, tím hlasitěji musí křičet, aby se navzájem slyšeli - aby překlenuli tu obrovskou vzdálenost.
A co se stane, když se dva lidé zamilují? Nekřičí na sebe, ale naopak mluví tiše, protože jejich srdce jsou k sobě velmi blízko."

A světec pokračoval: "Když se budou navzájem milovat ještě více, co se stane? Přestanou už téměř mluvit, jen šeptají a jsou si stále blíže ve své lásce. A nakonec už nemusí ani šeptat, jen se na sebe podívají a ... to je vše. Tak blízko si mohou být lidé, kteří se skutečně milují."

Podíval se na své učedníky a řekl: "Takže, když se hádáte, nedovolte, aby se vaše srdce vzdalovala. Neříkejte slova, která vás od sebe vzdalují, nebo přijde den, kdy bude vzdálenost tak velká, že už nenajdete cestu zpět."

Read more...

Ze života filozofů: Sv. Isidor ze Sevilly

>> úterý 2. července 2013

Ze života filozofů: Sv. Isidor ze Sevilly

Isidor je považován za jednu z největších postav raného středověku. Byl velkým filozofickým myslitelem své doby, kterého mnozí dokonce nazývají učitelem Španělska.

Narodil se v roce 560 v Kartageně. Když mu zemřeli oba rodiče, převzal Isidorovu výchovu jeho o dvacet let starší bratr Leander, který byl sevillským arcibiskupem. Studoval v místní katedrální škole, naučil se řecky i hebrejsky a po studiích ho jeho bratr vysvětil na kněze. V období pronásledování vizigótským králem Leovigildem byl Leander přinucen odejít ze Sevilly a Izidor ve věku 24 let řídil jako jeho zástupce celou sevillskou diecézi. Když jeho bratr v roce 600 zemřel, byl Isidor jmenován jeho nástupcem na arcibiskupském stolci v Seville.

Po dvou staletích invazí Gótů byly staré kulturní instituce zničeny a právě Isidor se zasloužil o jejich obnovu, podporoval kláštery a snažil se ve svých spisech zachránit a uspořádat i souhrn klasického vědění. Všechny biskupy podporoval ve zřizování klášterních a biskupských škol a jeho díla se stala základem školních učebnic. Podporoval vzdělání, byl iniciátorem koncilů, z nichž nejslavnějšími byly koncil sevillský v roce 619 a toledský v roce 633, které se týkaly otázek teologického a duchovního vzdělávání. Zemřel 4. dubna 636 v Seville.

Král Ferdinand I. dal přenést jeho ostatky do kostela sv. Isidora v Léonu v severním Španělsku. Byl prohlášen za svatého (v roce 1598 papežem Klementem VIII.) a stal se národním světcem Španělska. Isidor bývá na obrazech představován nejčastěji v oděvu biskupa s knihou nebo perem. V raném středověku tak přispěl k uchování klasického poznání a nadčasových hodnot.
 V Isidorově díle se zachovalo velké množství odkazů a přímých citátů z antické latinské a řecké literatury včetně již ztracených spisů Aristotela a předsokratiků. Jeho spisy a knihy se vyznačují vysokým stupněm duchovního a teologického vědění. Jeho literární dílo je rozsáhlé a zasahuje do různých oblastí dobového písemnictví, proslulá je jeho kniha o zázracích přírody Chronica Majora, ale jeho nejvýznamnějším dílem jsou Origines sive Etymologie (Počátky neboli Etymologie), obsahující dvacet knih, které představují encyklopedii lidského poznání a vědomostí a nacházíme zde i základní myšlenky Platonova učení o idejích. Toto dílo se stalo v období středověku základem vzdělanosti, představovalo encyklopedický souhrn všech filozofických a teologických poznatků a zároveň ovlivňovalo vědní obory tehdejší doby, ve kterých se odrážel antický svět.

První tři knihy jsou věnovány sedmi svobodným uměním:

1. kniha: Gramatika včetně latinské literatury;
2. kniha: Rétorika včetně etiky a práva a Dialektika včetně filozofie a argumentace;
3. kniha: Matematika včetně aritmetiky, geometrie, hudby a astronomie.
 K jeho dalším dílům patří Kniha myšlenek a je též autorem historických spisů, jako je Kronika, v níž obsáhl období od stvoření světa do roku 615.

Vážil si vzdělání a podporoval i vlastní skriptorium a knihovnu, obsahující i řadu textů klasických autorů, ale žil v těžké době, kdy dohasínala tvůrčí síla římských literátů. Jeho největší dílo Etymologie, které připravoval celý život a které bohužel nedokončil, se stalo základem nejlepších knihoven a škol a otevíralo dveře poznání nejen latiny, ale i historie antického starověku.

Celý život pěstoval dobročinnost a před svojí smrtí rozdal všechen svůj majetek.

Ve svém díle Kniha myšlenek Isidor píše: „Kdo chce být s Bohem, musí se učit, musí číst a musí se modlit. Protože když se modlíme, rozmlouváme s Bohem, když ale čteme, Bůh rozmlouvá s námi. Co neznáme, naučíme se čtením, co jsme se však již naučili, rozjímáním si zachováme…”.

Ing. Václav Hastík

Read more...

Blogger

Gloria

Datum

11.01.2010