Podobenství: Kouzelné zrcadlo

Mladému košíkáři zemřel otec, jeho smrt ho velice zarmoutila. Jednou se mu podařilo prodat všechno své zboží velmi rychle, a měl tedy chvilku čas, aby se prošel po trhu. Narazil na čínského obchodníka, který měl vždy ve svém krámku něco zajímavého a zvláštního. Dal se s ním do řeči a vyprávěl mu o svém trápení. Obchodník ho vzal dozadu a nabídl mu zvláštní oválný předmět zakrytý šátkem. Když obchodník stáhl látku, mladý muž se sklonil na jeho hladkým povrchem a úžasem vykřikl: „Vidím svého otce zamlada! Ten kouzelný předmět si hned koupím.” Dlouho s obchodníkem smlouvali o ceně, a mladík mu nakonec dal vše, co za celý den vydělal. Odcházel ale spokojený, protože našel lék na svou bolest.

Když přišel domů, ukryl drahocenný předmět na půdě a rozhodl se, že o něm nebude říkat manželce, protože ta neměla jeho otce příliš v lásce. Žena si však brzy povšimla jeho podivného chování: často chodil na půdu, a když se vrátil, vypadal velmi spokojeně. Počkala, až nebude doma, a šla se podívat, co na půdě skrývá. Našla v truhle záhadný předmět, který bral její muž vždy do ruky. Odkryla látku a lekla se, protože uviděla krásnou mladou ženu. Jakmile se manžel vrátil domů, vyčinila mu, že ji podvádí, že tajně schovává na půdě podobiznu nějaké ženy. Muž jí oponoval, že o žádné ženě neví, že se tam chodí dívat na obrázek svého otce zamlada. Jak se tak hádali, vstoupila do dveří jejich domu mniška, která šla právě kolem. Oba se rázem uklidnili a rozhodli se, že ji poprosí, aby je rozsoudila.

Poslali mnišku nahoru na půdu a požádali ji, ať řekne ona, co tam skutečně je. Mniška přišla po chvíli dolů a se zcela vážným výrazem řekla: „Můžete být klidní oba dva. Je tam mniška!”

Read more...

Přednáška u příležitosti Světového dne filozofie

MOC A MAGIE FILOZOFIE

Úterý, 19. listopadu 2013 od 19 h
Vstup volný

• Věčně platné hodnoty
• Láska k moudrosti
• Síla Idejí a praktický smysl života

Místo konání: Nová Akropolis, Varšavská 19, Praha 2

Říkají, že Filozofie..
je těžká ... není to pravda!
je jen pro některé ... není to pravda!
není užitečná ... není to pravda!

Filozofie je snadná, protože je přirozená jako dýchání. Filozofie je pro všechny, protože všichni se ptáme "proč". Filozofie je užitečná, protože pomáhá najít potřebné odpovědi.

Program kurzu FILOZOFIE A PSYCHOLOGIE VÝCHODU A ZÁPADU

Read more...

Ze života filozofů: Boëthius
Tento filozof, který svým dílem vytváří přechod od antické tradice k myšlenkovým proudům středověku, se celým jménem nazývá Anicius Manlius Severinus Boëthius. Slovo boëthius pochází z řečtiny a znamená pomocník. To dobře vystihuje působení tohoto člověka, který pomáhal během svého života a pomoci nám může svými myšlenkami i dnes.

Boëthiův životní příběh můžeme v nadsázce popsat jako jednu velkou vlnu. V útlém mládí přichází o otce. Jeho další osud je však provázen štěstěnou a ve své kariéře dosahuje až „ministerského” postu. Ale závěr života je nucen trávit ve vězení a končí na popravišti. Řekněme si k tomu však více.

Žil na přelomu 5. a 6. století. Narodil se snad v Římě roku 480. V pouhých osmi letech mu zemřel jeho otec, který byl konzulem. Měl však štěstí, protože se jeho ochráncem stal senátor Symmachus. patřící k hrstce přeživších z římské aristokracie, která se rozhodla spolupracovat s gótskými dobyvateli Itálie. Sám byl velmi vzdělaný a dobrou výchovu a vzdělání zajistil i Boëthiovi. Ten studoval v Athénách a kromě klasických oborů svobodných umění poznává i tři hlavní proudy tehdejší doby: aristotelskou, stoickou a novoplatonskou filozofii.

Po návratu do domoviny uplatňoval své přednosti ve státní správě a politice. Tehdejší vládce Itálie, gótský král Theodorich, ho za jeho zásluhy jmenoval do vysokých funkcí státní správy, nakonec i do té nejvyšší předsednické. Poté však v jeho vnějším životě přichází strmý pád. Byl obviněn ze zrady a uvězněn. Z člověka na společenském a politickém výsluní se rázem stává vězeň. A to je i situace, ze které vychází jeho nejznámější kniha Filozofie utěšitelka.

V této knize vystupuje autor jako vězeň a rozmlouvá s personifikovanou filozofií. Ta ho nejprve utěšuje, když si zoufá nad svým nešťastným osudem. Poté mu filozofie připomene, že zdaleka ne všechno bylo v jeho životě neštěstím, a pustí se do „léčení” jeho omylů.

„Považuješ za krásné pyšnit se krásným rouchem? Je-li příjemné podívání na jeho zevnějšek, budu se divit buď látce šatu, nebo umění toho, kdo jej vyrobil.”¹

Dialogem ho vede k poznání, že uvězněním ani ztrátou majetku, uznání a poct se nestal horším ani lepším člověkem. Že vše podstatné, co činí člověka člověkem, si nese ve svém nitru.

„Proč se tak urputně domáháte bohatství? Myslím, že se snažíte hojností zahnat nedostatek. Ale děje se vám pravý opak. … A je jistá pravda, že ti, kteří mají příliš mnoho, potřebují příliš mnoho, a že naopak nejméně potřebují ti, kteří svůj nadbytek měří nutnou potřebou, nikoli zbytečnou touhou po okázalosti. Ale copak není vůbec žádné dobro, vám vlastní a vrozené, že hledáte svého dobra ve věcech vnějších a vzdálených? Což je tak zvrácený stav, že si živočich bohu podobný rozumem myslí, že by nijak jinak nemohl zářit, leda vlastnictvím neživého zařízení v domě?”²

Boëthiův význam tkví v tom, že se významnou měrou zasloužil o „přetlumočení” významné části duševního a duchovního bohatství antiky. Zanechal tak jeden ze základních kamenů pro vývoj vzdělanosti mladých evropských národů, nastupujících po pádu západořímské říše.

Možná ale ještě významnější je jeho osobní příklad. V době, kdy je vězněn a ponižován, neklesá na mysli. Vytvořil pozoruhodné dílo, které je důkazem jeho rozvahy a jasného smýšlení. Jeho Filosofie utěšitelka nám i dnes může pomoci uspořádat naše hodnoty a rozlišovat věci podstatné a trvalé od těch druhých. Může nám pomoci především v dobách životních krizí, protože sám autor jednu takovou prošel se ctí.

Ing. Pavel Kočíř

Citace 1, 2 jsou z knihy: Boëthius: Filosofie utěšitelka, Votobia, Olomouc 1995.

Read more...

Ze života filozofů: Epikuros
Narodil se v roce 341 př. n. l. na ostrově Samos, kam se jeho otec přistěhoval z Athén. V roce 323 př. n. l. zemřel Alexandr Veliký, což mělo za následek vypuzení Řeků z tohoto ostrova. Epikuros odchází i s rodinou do Malé Asie. V roce 311 př. n. l. Tam zakládá filozofickou školu ve městech Mytiléna a Lampsakos. Díky tomu se velmi proslavil a mohl se později vrátit do Athén, kde působil jako již známý filozof. Školu založil v domě se zahradou, podle níž byli jeho následovníci známi jako „filozofové ze Zahrady”. Toto město již neopustil až do své smrti v roce 270 př. n. l.

Byl osobou vybraného chování, střídmých návyků a laskavého a trpělivého charakteru. V Zahradě se žilo velmi skromně, většinou z příspěvků nejmajetnějších žáků. Co Epikuros odmítal, byly praktiky lidového čarování a pověrčivost lidí, jež považoval za nedůstojné bohů.

Jeho filozofie byla ovlivněna Demokritovou atomistickou teorií, účastnil se přednášek platonika Pamfila a démokritovce Nausifana. Říká se, že byl jedním z nejplodnějších spisovatelů starověku, ale dochovaly se pouze zlomky jeho rozsáhlého díla. Hlavním pramenem jsou pro nás tři dopisy (Hérodotovi, Pýthokleovi a Menoikeovi) a soupis čtyřiceti hlavních ctností v Životech Diogena Laertského a části Epikurovy stati O Přírodě.

Jeho učení lze rozdělit do tří částí:

1. Kanonické (učení o poznání). Omezuje se na teorii poznání, zakládající se na přirozenosti, klidu, pravdy a následně štěstí.

2. Fyzikální: úplné studium přírody a jejího vnějšího projevu. „Není důležité přesně poznat svět, nýbrž umět jej vysvětlit dostatečně k tomu, aby v nás nevyvolával strach”. Pokud jde o bohy, nepopírá jejich existenci, říká, že nezpůsobují člověku zlo ani dobro. Člověk uctívá bohy, protože obdivuje jejich dokonalosti, a nikoli proto, že by se jich bál. Cílem je, přestat se bát neznámých sil.

3. Etické: zabývá se tím, co je třeba udělat a čemu je zapotřebí se vyhnout. To se zakládá především na ctnosti rozvahy. Klidné tělo umožňuje člověku získat klidnou duši, která tak může dosáhnout moudrosti. „Pro lidi je přirozené hledat slast a vyhýbat se nepříjemnostem; dobrý či ctnostný život proto spočívá ve vyhledávání slasti a vyhýbání se strázni.”

Například nadměrné požitkářství v jídle tak vede k poruchám trávení, zatímco prostá strava se vyhýbá jak hladu, tak i nadměrnému přejídání. Vyhledávání slasti lze tedy lépe charakterizovat jako vyhýbání se strázni. Cílem je udržet si nad vlastním blahem co možná největší kontrolu. Nemusíme se ho zříci, ale měli bychom o něm uvažovat a posoudit, zda je pro nás prospěšné či naopak. A dokázat tak kráčet zlatou střední cestou. K tomu nám pomůže již zmíněná ctnost – rozvaha.

Existují však dva druhy slasti: nehybná (nepřítomnost bolesti) a jiná, založená na pohybu (potěšení a radost). Štěstí spočívá v nehybné slasti, ve stavu „netrpět a neznepokojovat se”. Je to ataraxie (nepřítomnost nepokoje) a aponía (nepřítomnost bolesti). Epikuros říká, že „vrcholem slasti je prosté a čiré zničení bolesti.”

„Kdybychom hned pocítili, že blahobyt světa je cílem člověka, nikdy bychom nechtěli mluvit o potěšení ze smyslnosti ani z nestřídmosti, jak si myslí někteří lidé, kteří neznají naše učení nebo ho vysvětlují překrouceně. Blahobyt tak, jak ho my chápeme, spočívá ve zdraví těla a v trvalém klidu duše. Rozvážný člověk ví, kdy je zapotřebí obětovat současné potěšení pro budoucí blahobyt a v klidu duše hledá opravdové štěstí, které mu emoce smyslů upírají.”

Epikuros, který byl v určitém smyslu pokračovatelem Aristippova hédonistického učení, nebyl vždy dobře pochopeným filozofem, jednak ze strany svých vlastních současníků, tak i v pozdějších interpretacích. I mezi jeho žáky se vyskytovaly protikladné názory: někteří ho zapudili, jiní ho velebili. Jisté je, že Epikuros nikdy nenechal lhostejným toho, kdo ho poznal.

Kateřina Blahutová

Read more...