Ze života filozofů:
Dante Alighieri – most mezi středověkem a renesancí
Největší italský básník 14. století byl Dante Alighieri (1. 6. 1265 Florencie – 14. 9. 1321 Ravenna). Je znám především díky svému básnickému umění, pro něž hledal inspiraci a oporu ve studiu antického, italského a provensálského básnictví. Dante však také přispěl k vývoji jazykovědy, italského jazyka i politické filozofie. Je rovněž považován za tvůrce spisovné italštiny, kterou svými díly prosadil.
Podle šíře znalostí, které ve svých dílech předkládá, je zřejmé, že po celý život nepřestal studovat. Dosvědčují to témata, osoby a události, které se v jeho dílech objevují. Z celého Danteho díla je zřejmá jeho sečtělost v latinských klasicích, znalost francouzské rytířské epiky a lyriky, znalost bible či církevních teoretiků či znalosti z oblastí historie a práva výjimečné především šíří a hloubkou, kterou dokázal obsáhnout.
„Jeden čeká, že se doba změní. Jiný pevně ji chytí a hned jedná!“
Kromě psaní literatury a učených spisů byl Dante také značně politicky činný, účastnil se několika bitev, působil i v městské radě Florencie a vykonával různá diplomatická poslání. Ve Florencii na konci 13. století zuřily nelítostné boje různých politických skupin a Dante se do politického života aktivně zapojil. Jako stoupenec protipapežské strany musel nakonec své milované rodné město opustit a strávit zbytek života ve vyhnanství.
Nezbylo mu než putovat křížem krážem celou Itálií. Pobýval na dvorech vlivných přátel v Arezzu, v Bologni, v Padově, ve Veroně i Ravenně, kde svou životní pouť zakončil. Po uplynutí určité doby, v období jeho největší slávy, mu sice byla nabídnuta možnost návratu, ale jen pod podmínkou, že se bude kát ze svých omylů. Na tuto nabídku Dante v jednom z dochovaných dopisů odpověděl: „Nestojí mi za to vrátit se do svého domova, vaše odpuštění nestojí za to ponížení. Mým štítem je má čest, cožpak nemohu všude pozorovat nebe a hvězdy?“
Nejopěvovanějším dílem Dante Alighieriho je bezesporu Božská komedie (původním názvem Commedia) vytvořená během prvních dvou desetiletí 14. století. Mnozí komentátoři této velkolepé básně se shodují na tom, že do ní její tvůrce dokázal shrnout veškeré středověké vědění i postoje člověka oné doby. Tvrdí, že v žádné jiné epoše se nepodařilo vytvořit dílo tak celistvé, jež by bylo dokonalým obrazem doby, a zároveň vykazovalo tak skvělé literární kvality. Tato svatá báseň je zároveň plná symbolismu, filozofických a historických narážek a rovněž předkládá alegorické zobrazení lidstva a vesmíru.
Autor nejprve líčí cestu Peklem a Očistcem, kam jej doprovázel antický básník Vergilius. Nejpůsobivější je bezesporu Peklo se svými devíti kruhy a tajuplnými vizemi. V Očistci Dante potkává mnoho význačných osobností své doby a mezi nimi i české krále Přemysla Otakara II., Václava II. i Rudolfa Habsburského. Ve třetí části dospěje do Ráje, kde se setká s milovanou Beatricí a prochází s ní devíti sférami, až dosáhne světla, sídla Boha a blažených.
„Říkám a tvrdím, že žena, do níž jsem se zamiloval při své první lásce, byla nekrásnější a nejpočestnější dcera Císaře vesmíru, jíž dal Pythagoras jméno Filozofie.“Postavou, která vyvolává nejvíce otázek, je Beatrice, o níž někteří autoři soudí, že k ní Dante od dětství, kdy se s ní údajně poprvé ve Florencii setkal, cítil platonickou lásku a stala se mu celoživotní inspirací. Na opačném pólu stojí názor, že jde o idealizovanou ženu, jejíž krása je vnějším výrazem vnitřních duchovních hodnot. A autorova láska k ní není míněna jako projev citu, nýbrž jako touha nalézt skutečné a hluboké poznání. Vysněná Beatrice se tak stává symbolem moudrosti. Proto jí Dante ve svém nejznámějším díle přisoudil úlohu vůdkyně na cestě od neřesti a hříchu k poznání pravých životních hodnot a k dosažení dokonalosti.
„Filozofie je láskyplné zacházení s moudrostí.“Dante Alighieri, velký renesanční duch a filozof, ve svém rozsáhlém díle propojuje středověké pojetí světa se svými širokými znalostmi z oblasti filozofie sahajícími od antického dědictví po nejlepší výsledky arabského myšlení. Jeho myšlenky se staly základem humanistického učení o člověku, celé jeho rozsáhlé dílo znamenalo významný impuls pro rodící se renesanci a jeho filozofické ideje tak tvoří významný most mezi dvěma důležitými epochami dějin – středověkem a renesancí.
Mgr. Petra Goliášová
Read more...
