>> pátek 18. července 2014

Ze života filozofů: Leonardo da Vinci
Leonardo di ser Piero da Vinci se narodil v roce 1452 v Anchianu nedaleko městečka Vinci. Byl nemanželským synem notáře Piera a venkovanky Cathariny, což mělo nepochybně vliv na jeho budoucnost, neboť nemanželský původ jej v měšťanské společnosti vylučoval z obvyklých cest ke kariéře. Otec jej však uznal za vlastního, zajistil mu vzdělání. Přestěhovali se do Florencie a od patnácti let byl v učení v uznávané dílně Andrea del Verrochia, kde byl společně s Botticellim, Peruginem a Lorenzem di Credi. Zde novou technikou s jasnějšími barvami namaloval na obraze „Křest Krista” anděla, který se stal na plátně dominantní postavou. I mistr Verrochio uznal, že ho jeho učedník předčil, a dle legendy se rozhodl již nikdy nemalovat.

Vzhledem ke svému původu neměl přístup k univerzitnímu vzdělání, studoval však během života sám s takovým úsilím, že obsáhl podstatnou část tehdejšího poznání. U toho však nezůstal, neboť jeho obdivuhodná mysl se u ničeho nezastavila. V mnoha oblastech tak poznání významnou měrou posunul, přestože to většinou zůstalo po staletí ukryto v denících a spisech v jeho pozůstalosti. Ve Florencii nikdy nebyl zcela přijímán a byl považován za podivína, protože mnoho věcí pojímal novým a originálním způsobem. To jej v roce 1482 přimělo přijmout pozvání Lodovica Sforzy a odejít do Milána.

V této době pravděpodobně začíná svá studia anatomie, astronomie, aerodynamiky a dalších věd, zajímá se intenzivně o Pythagorovu matematiku, kterou se snaží učinit osou všeho svého bádání. Poznatky vědy spojuje s uměním a vidí je jako nerozlučné hodnoty, díky čemuž dosahuje maxima dokonalosti svého díla. Jako umělec je poetický i mystický, lineární perspektivu jako první doplňuje o perspektivu vzdušnou a pomocí kompozice vztahů všeho na plátně vytváří výjimečnou hloubku obrazu. Esovitý tvar jeho postav jim dává vnitřní dynamiku a stává se vzorem klasických figur 16. století. V roce 1495 začal malovat Poslední večeři, bohužel technikou s temperou a olejem, proto dílo rychle propadalo zkáze. Kompozice je však naprosto fascinující. V letech 1500 až 1507 pobýval opět ve Florencii. Zde v nemocnici Panny Marie prováděl svá anatomická studia. V tomto období také namaloval Monu Lisu. Poté působil opět v Miláně, Římě a nakonec dožil na pozvání krále Františka I. ve Francii. Zemřel v roce 1519 v Cloux u Amboise.
Rozsah jeho zájmů i práce je ohromující, ale lidský život je bohužel pro takového génia příliš krátký. Pokusil se napsat knihy z různých oblastí svého bádání, ale svou práci nikdy nestačil uspořádat. Ovlivnil svou dobu i budoucnost, ale až dnes díky zkoumání jeho pozůstalosti objevujeme velikost jeho renesančního ducha a to, o kolik předběhl svou dobu. Důkazem jsou například nákresy strojů, které se objeví až po staletích. Psal studie o letu ptáků, o pohybu a měření vody, o malířství, o perspektivě a proporcích, anatomické studie člověka, zvířat i ptáků a mnoho dalších; vždy se při tom snažil opřít o experiment a přímou zkušenost, nikdy ne pouze o literární autority, jak bylo v jeho době obzvláště mezi akademiky obvyklé. Mnoho práce udělal na konstrukcích strojů pro létání, strojů pracovních, válečných a hydraulických. Většinu z nich se mu nikdy nepodařilo uvést do praxe. Vynalezl anemometr pro měření rychlosti a anemoskop na zjišťování směru větru, ale také inklinometr, který kontroluje vodorovnou polohu při letu. Přestože nenáviděl válku a násilí, mezi jeho návrhy můžeme nalézt kulomet, tank i dělo, které mělo možnost nastavení úhlu a výšky, bylo pohyblivé a využitelné v boji. Za obdivuhodné můžeme také považovat návrhy ponorky, auta poháněného pružinovým mechanizmem, ohřevu vody solární energií za pomoci parabolických zrcadel, potápěčského skafandru, vrtačky, jízdního kola a mnoha dalších zařízení.
Leonardo da Vinci byl zřejmě nejvšestrannější renesanční osobností. Byl nadaným malířem, sochařem, architektem, hudebníkem, vynálezcem, přírodovědcem, konstruktérem a spisovatelem. Byl předchůdcem Galilea, Bacona, Newtona a mnoha dalších. Tento krátký článek nemůže dostatečně vypovědět o jeho výjimečnosti, ale snad nás může inspirovat k vlastnímu zkoumání, protože – jak Leonardo prokázal svým životem a dílem – nic nemůže nahradit vlastní zkušenost.

Ing. Miroslav Huryta

Read more...

Blogger

Gloria

Datum

11.01.2010