Ze života filozofů: Mikuláš Kusánský

 Mikuláš Kusánský je považován za největšího myslitele 15. století a za prvního filozofa renesance. Středověké vědění o Univerzu, přírodě a člověku se opíralo o antickou triádu Aristoteles-Ptolemaios-Galenos. Tato trojice byla během 15. a 16. století vystřídána triádou renesančních duchů Kusánus-Koperník-Paracelsus.

Mikuláš se narodil před více než šesti sty lety v roce 1401 v německém městečku Kues na řece Mosele v rodině bohatého loďaře a vinaře Johanna Krebse. Otec chtěl, aby syn převzal rodinný podnik, ale Mikuláš měl od dětství úplně jiné zájmy. Rád četl a studoval. S otcem se nepohodl a už ve dvanácti letech z rodného domu odešel.

Byl podnikavý a ctižádostivý, tvrdý k sobě a i k ostatním. Ačkoliv byl jen měšťanského původu, dosáhl jednoho z nejvyšších církevních postavení, přesto však žil nadále skromně.

Když to vyžadovaly jeho pracovní úkoly, vystačil s pouhými čtyřmi hodinami spánku denně.

Začal studovat na Univerzitě v Heidelbergu, ale později odchází do italské Padovy, kde se zapisuje na práva a zajímá se také o filozofii, teologii a přírodní vědy, matematiku a hudbu. V roce 1423 získal doktorát z kanonického práva a nastoupil na církevní a politickou dráhu, ale jeho největší radostí byla vždy filozofie.

Při studiích se setkal s pozdějším kardinálem Giulianem Cesarinim, s nímž se účastnil jednání basilejského koncilu, na kterém jednal s husitskou delegací z Čech vedenou Prokopem Holým. Ve druhé polovině třicátých let začal pracovat pro papeže, když se stal členem jeho poselstva do Cařihradu, které mělo najít cestu k vyrovnání mezi západní a východní církví.

Kusánus měl rozsáhlé znalosti z různých oborů a také řečnický a diplomatický talent. Přátelil se s řadou významných církevních hodnostářů. Postupně stoupal v církevní hierarchii a papež ho pověřoval těmi nejdelikátnějšími úkoly. Vedle přátel si nadělal také nepřátele. Přes velký odpor církevních představitelů se pokoušel reformovat církve v Německu a v Nizozemí. V roce 1452 přežil pokus o zabití, když mu jakýsi mnich podal k políbení otrávený kříž. O dva roky později byl dokonce uvězněn Sigismundem Tyrolským.

V roce 1448 se stal kardinálem a získal úřad biskupa v Brixenu. V roce 1462 jednal jménem papeže s českým králem Jiřím z Poděbrad. Stal se mocným a vlivným mužem, který zasahoval do důležitých nábožensko-politických událostí své doby. Byl všeobecně respektovaný a jeho zásluhy a loajalita církvi byly natolik uznávány, že se očekávalo jeho zvolení papežem. Kusánus ale náhle umírá 2. srpna 1464 v italském městě Todi v Umbrii. Pohřben byl v kostele San Pietro in Vincoli v Římě a jeho srdce bylo zazděno na chóru kostela v rodném Kues.

Pro renesanci je příznačné opouštění starých myšlenkových schémat a také církevních dogmat. Právě Mikuláš Kusánský se postaral o vyvrácení jednoho z nich.

V roce 1433 přišel s překvapivým tvrzením, že tzv. Konstantinova donace, listina, která po staletí zaručovala papežům vládu nad Římem, Itálií a celou západořímskou říší, je falzum. Přispěl tak k narušení jednoho ze zažitých církevních přesvědčení. Společně s italským humanistou Lorenzem Vallou prokázal na základě jazykového rozboru, že listina nemohla vzniknout v době Konstantina. Církev tato fakta definitivně uznala až v 19. století. S určitou nadsázkou ale můžeme říci, že Mikuláš Kusánský už tehdy symbolicky ukončil nadvládu církve nad věděním západního světa. Teprve později renesance vyvrátí další dogmata – geocentrický model vesmíru nebo plochost Země. Je zajímavé, že Mikuláš Kusánský pozdější objevy astronomů filozoficky předjímal.

„Matematika nám pomáhá ze všeho nejvíce při pochopení různých věcí božských“

Kusánus chápe lidské vědění jako nedokonalé. Absolutního vědění může být dosaženo pouze symbolicky a pomocí jazyka matematiky. Zastává názor, že nejdokonalejším tvarem je koule, a proto i vesmír musí být obří koulí, nekonečně velkou, takže nemá smysl mluvit o jejím středu. Země se pohybuje a není středem vesmíru. Vesmír je nekonečný rozlohou i počtem světů, všechny jsou přitom v relativním pohybu a klid je jen zdání. Hmota vesmíru přitom zůstává zachována.

Kusánus byl při svých studiích v Itálii ovlivněn duchem humanismu a seznámil se osobně s řadou důležitých postav probouzející se renesance. Během koncilu ve Florencii v roce 1439 se dokonce setkal s byzantským novoplatonikem Gemisthem Plethonem. Inspiraci pro svou filozofii našel při studiu v Padově v novoplatonismu ve spisech Pseudo-Dionysia Areopagity a také v díle německého mystika Mistra Eckharta. Při pobytu v Byzanci se seznámil s texty Řehoře z Nazianzu a Jana z Damašku.

„Tak dostává jeden Bůh u různých národů vždy jiné jméno, přestože je všude a ve všem jeden.“

Mikuláš Kusánský šířil na svou dobu ojedinělou myšlenku o míru mezi všemi náboženstvími.
Během svého politického působení stál Kusánus vždy na straně církve, ale zároveň si zachoval svobodu myšlení a nezávislost filozofa. Ovlivnil významné učence (Mikuláše Koperníka) a filozofy (Giordana Bruna) a inspiroval také Jana Amose Komenského. Mikuláš Kusánský byl všestrannou renesanční osobností a jeho myšlenky otřásly středověkou scholastickou doktrínou a otevřely cestu renesanci.

Svatopluk Moudrý

Read more...

 Ze života filozofů: Jan Jesenský zvaný Jesenius

Jan Jesenský Jesenius je znám jako lékař, ale byl také filozofem, historikem či politikem. Tento renesanční člověk působil v mnoha oborech a pracoval na mnoha místech Evropy. Narodil se v roce 1566 ve Vratislavi v Polsku. Vystudoval medicínu a filozofii v německém Wittenbergu, poté pokračoval ve studiích na univerzitách v Lipsku a Padově, kde byl zasažen duchem renesance. Po studiích působil jako lékař ve Vratislavi a současně se stále věnoval filozofii. V letech 1593–1595 byl dvorním lékařem, několik let působil na univerzitě ve Wittenbergu jako vedoucí katedry anatomie, chirurgie a lékařské botaniky. Byl také děkanem lékařské fakulty.

Od roku 1600 přednášel na Karlově univerzitě a téhož roku vykonal první veřejnou pitvu lidského těla v českých krajích. Její význam spočíval v prohloubení anatomických poznatků, ale také ve zvýšení prestiže Karlovy univerzity. Popis této pitvy publikoval latinsky o rok později. V roce 1602 se stal osobním lékařem císaře Rudolfa II. V roce 1605 provedl v Praze další pitvy, tentokráte těl ženy a dítěte. Po šesti letech strávených v Praze přijal nabídku uherského krále a pozdějšího císaře Matyáše, aby se stal jeho dvorním lékařem a zároveň historiografem. Dále pak přednášel na různých místech Evropy a v roce 1615 se potřetí vrátil do Prahy. Zde působil na univerzitě a stal se profesorem historie. V letech 1617–1620 byl rektorem univerzity a začal se zabývat i politikou. Za svou politickou činnost proti Habsburkům byl vězněn a po prohrané bitvě na Bílé hoře a nástupu Ferdinanda II. na český trůn byl opět zatčen a spolu s dalšími 26 českými pány byl 21. 6. 1621 popraven na Staroměstském náměstí. Protože podle obvinění škodil slovem, byl mu vyříznut jazyk a jeho hlava byla zavěšena na Staroměstské mostecké věži až do roku 1631, kdy ji přemístili do Týnského chrámu.

Jan Jesenius byl všestranně zaměřený člověk, který udržoval styky s předními vzdělanci své doby. Ve svých anatomických spisech se opíral o dílo Vesalia, jež obohatil o nové poznatky. V rozpravě o kostech popsal podrobně kosterní soustavu. Jeho spis o chirurgii pojednával o významu tohoto oboru, popisoval chirurgické zákroky, nástroje, výrobu protéz. Známá byla i jeho rozprava o krvi. V jeho filozofických úvahách ho ovlivňovaly jeho vlastní praktické lékařské a přírodovědecké poznatky. Zabýval se vztahem fyziky a metafyziky, které by se v zájmu dokonalého poznání měly doplňovat. Ve své práci o nesmrtelnosti duše vycházel z Aristotela a z Bible. V dalších dílech byl inspirován spíše neoplatonismem. Díky svým kontaktům s Kepplerem a Tychonem de Brahe měl blízko k astronomii a astrologii. Zřejmě znal i učení Giordana Bruna. Psal také verše a projevy související s jeho akademickou funkcí či politickým a veřejným působením.

Kromě Uher měl velmi rád Prahu, kterou označoval za nejbohatší a nejvznešenější město Evropy. Po celý život usiloval o rozvoj Karlovy univerzity. Jan Jesenius je příkladem člověka, který zůstal po celý svůj bohatý život věrný svým zásadám a který dokázal povýšit obecné zájmy nad zájmy osobní. Vždy konal to, co považoval za nejlepší, i přes důsledky, které to s sebou přineslo.

MUDr. Jiří Štětina

Read more...