Filozofie pro Život

Ze života filozofů: Pietro Pomponazzi

Pietro Pomponazzi, známý též pod jménem Petrus Pomponatius, patří do italského proudu aristotelismu přelomu 15. a 16. století. Narodil se v Mantově roku 1462. Studoval filozofii na univerzitě v Padově, a následně, po doktorátu v roce 1487, na této škole vyučuje. Zde také v roce 1495 promoval na řádného profesora. V důsledku války mezi Benátskou republikou, pod níž Padova spadala, a Ligou z Cambrai je univerzita v roce 1509 zavřena. Pomponazzi se stěhuje do blízké Ferrary, kde opět vyučuje, a od roku 1512 až do své smrti v roce 1525 působí na univerzitě v Bologni.
Během Pomponazziho života vyšla tiskem jen část jeho prací. Jeho nejznámější dílo, kvůli němuž byl nařčen z hereze, se jmenuje O nesmrtelosti duše. Toto pojednání bylo dokonce v Benátkách jako kacířské dílo spáleno a Pomponazzi byl v ohrožení života. Musel se skrývat před katolickou církví, přestože někteří jeho žáci byli významní církevní hodnostáři včetně papeže.

V díle autor řeší problém dvojí pravdy – rozpor mezi rozumem a vírou (filozofií a teologií) o nesmrtelnosti duše. Dochází k tvrzení, že rozumově, logicky se nedá nesmrtelnost lidské duše dokázat, ale nepopírá ji jako předmět víry, tak jak je to uvedeno v Písmu svatém. Toto podání vzbudilo velkou vlnu odporu vůči jeho osobě. Na obhajobu svého názoru píše další dva traktáty, ve kterých uvádí svůj názor ve větší soulad s církevním učením. Za jeho života už mu dále vyšlo jen několik malých pojednání, která nebyla tak kontroverzní.

Pomponazzi analyzuje rovněž etické důsledky, které vyplývají ze smrtelnosti či nesmrtelnosti duše. Traktát nejen dokazuje nemožnost racionálního, filozofického důkazu nesmrtelnosti duše, ale zároveň vyvrací představu o neslučitelnosti smrtelnosti duše s mravností, která byla obecně rozšířena ve středověkém teologickém a filozofickém myšlení.

Protože dodržování morálních pravidel je v křesťanství spojováno s posmrtnou odplatou, mohlo by se zdát, že odstranění posmrtné odměny a trestu vyvolá zhroucení všech mravních hodnot. Pomponazzi se však snaží prokázat převahu mravnosti smrtelného člověka nad systémem, založeným na strachu z posmrtných muk a očekávání odměny na nebesích.

Vědomí smrtelnosti duše podle něj nutí člověka k tomu, aby smysl své existence řešil nezávisle na následném trestu či odměně. Ctnosti je třeba dávat přednost pro ni samu, odměna spočívá v ní samé, podobně jako největším trestem za zločiny je sama neřest. Cílem života je morální jednání, dosažitelné v jeho průběhu, a člověk nemusí na budoucí odměnu čekat až do smrti.
Osud tohoto filozofa je podobný osudům mnoha jiných, kteří se postavili dogmatům své doby, a jeho myšlenky jsou předzvěstí renesance, která se nezrodila sama od sebe, ale právě v důsledku odvahy a práce takových velkých filozofických duchů.

Aleš Budín

Read more...