Filozofie pro Život

Ze života filozofů: Giordano Bruno

Narodil se jako Filippo Bruno v lednu 1548 v italské Nole u Neapole, proto si také říkal Nolanus. Studoval v Neapoli a jako patnáctiletý vstoupil do dominikánského kláštera, kde se stal roku 1565 pod jménem Giordano členem dominikánského řádu a po sedmi letech byl vysvěcen na kněze. Později byl obviněn z kacířství a tak roku 1576 prchá do Říma a pak do Ženevy. Jeho nespoutaná povaha, touha po poznání, vášeň pro pravdu a neochota podřídit se názorům doby se staly příčinou toho, že musel po zbytek života často měnit působiště, nebo přímo utíkat.

Ze Ženevy odešel do Toulouse, ale odtud musel také odejít a zvolil Paříž. Na doporučení francouzského krále se vydal do Oxfordu, zde však tvrdě narazil pro své útoky na místní aristoteliky. V letech 1583 až 1585 žil v Londýně. Tyto roky můžeme označit za jeho nejšťastnější. Mimo jiné zde vydal významné spisy Večeře na popeleční středu a O nekonečnu, vesmíru a světech, kde filozoficky rozvedl do nečekaných šířek Koperníkovu moderní heliocentrickou teorii. Roku 1585 se vrátil do Paříže, ale i tu musel opustit pro nesmlouvavou kritiku tamních univerzitních aristoteliků. Odešel do Německa, kde pobýval v univerzitních městech Marburgu a Wittenbergu. V roce 1588 se na půl roku přesunul do Prahy, na dvůr Rudolfa II. Odtud odjel do Helmstedtu, pak do Frankfurtu nad Mohanem, Curychu a nakrátko se stal profesorem matematiky v Padově. Roku 1591 se na pozvání Giovanniho Moceniga vydal do Benátek, kde se stal jeho učitelem, pravděpodobně hlavně v umění paměti. Po roce však byl svým žákem udán, zatčen a uvězněn inkvizicí v benátském vězení. Později byl převezen do Říma.

 

FILOZOFIE

Giordano Bruno byl pronikavým myslitelem a sžíravým kritikem nepravostí své doby. Stavěl se proti soudobému pojetí Aristotelovy filozofie a byl obávaným protivníkem jejích představitelů, čímž si získal mnoho vlivných nepřátel. Jeho obrovský význam je však v prvé řadě v jeho filozofii kosmologické, jíž předběhl svou dobu o stovky let. Nebyl astronomem, přesto hovořil o vesmíru nekonečném, s nekonečným množstvím sluncí a planetami obíhajícími kolem nich. Nevynechal ani možnost, že tyto planety obývají jiná lidstva. Svět byl stvořen Dobrým Bohem, a protože jej stvořil nekonečný, On sám musí být nekonečně Dobrý. Toto učení bylo církvi největším trnem v oku, neboť se i člověk stal malým před nekonečným obydleným vesmírem, a sama církev tak spadla ze svého piedestalu výjimečnosti a výlučnosti. Z teologického hlediska byl panteistou jako mnozí jeho starověcí předchůdci i následovníci, například Leibniz a Spinoza.

Též se zabýval uměním paměti a během procesu prý dokázal bez problémů inkvizitorům citovat dlouhé pasáže svého díla. Zabýval se i mnoha dalšími obory, ale rozsah tohoto článku nám nedovoluje se o nich rozepsat.

KONEC CESTY
Po svém zadržení inkvizicí s lehkým srdcem odvolal některá svá prohlášení namířená proti učení
církve, neboť pro něho nebyla důležitá. Tato snaha však nepřinesla ovoce, protože nejzávažnější a pro církev nejnebezpečnější tvrzení, učení o nekonečném vesmíru a obydlených světech, ochoten odvolat nebyl. Byl podroben mučení, a když se minulo účinkem, odsoudili jej k trestu smrti upálením, k čemuž se vyjádřil slovy „Vynášíte svůj rozsudek nade mnou s větším strachem, než s jakým mu já naslouchám.” Exekuce byla vykonána 17. února 1600 na římském náměstí Campo de´ Fiori, aniž by se tento velký myslitel jakkoliv pokořil před násilnou mocí.

Giordano Bruno bohužel není filozofem, jehož myšlenky by všichni znali, ale jeho jméno ano. Stal se stejným symbolem jako Sokrates, symbolem možnosti jedince stát se před tváří dějin velikánem. Ne tím, že by ubližoval nebo utlačoval, ale tím, že hledal poznání a pravdu, a když ji nalezl, stál za ní neochvějně, bez ohledu na následky a zvůli těch, kteří těží z nevědomosti. Stejně, jako se Sokrates stal zářivým příkladem statečnosti a boje za pravdu, který osvětluje svět již dva a půl tisíce let, i Giordano Bruno je plamenem, který září již po staletí. Je to světlo svobody, poznání, práva a spravedlnosti. Světlo velikosti, která dřímá v každém člověku.

Ing. Miroslav Huryta

Read more...