Filozofie pro Život

Ze života filozofů: Galileo Galilei

Přestože je Galileiův výrok „A přece se točí” známý snad každému, ve skutečnosti není jisté, zda tato věta z jeho úst skutečně zazněla po výslechu katolickou inkvizicí nebo zda jej řekl v soukromí někomu ze svých blízkých. To však není podstatné. Důležité je, že jeho odkaz zvítězil nad nevědomostí a středověkými názory na Zemi, Sluneční soustavu a existenci přírodních zákonů.

Matematik, astronom, fyzik, vynálezce a duší filozof Galileo Galilei se narodil 15. února 1564 v italské Pise v rodině hudebníka Vincenza Galileie jako první potomek. Již od dětství projevoval svou zručnost a vynalézavost, kterou později využil ke zdokonalování dalekohledu, vynálezu mikroskopu a mnoha dalším objevům. V dětství studoval jazyky v jezuitském klášteře Camaldolese v kraji Vallombrosa, v sedmnácti letech se na přání otce zapisuje na fakultu svobodných umění univerzity v Pise, aby studoval medicínu, neboť mezi jeho předky patřila řada významných lékařů. Obor lékařství však mladý Galileo nedostuduje, dává přednost matematice a studiu starodávných textů antických filozofů – vědců jako byl Archimédes. Již v roce 1583 učinil „otec nové vědy” svůj první objev – zákon isochronismu kyvadla (kmity kyvadla trvají stejně dlouho, přestože se velikost výchylky v čase zmenšuje). Jako učitel matematiky působí od roku 1589 nejprve v Pise a později na univerzitě v Padově, i když titul profesora nikdy oficiálně nezískal, možná právě proto, že vždy nesouhlasil s tím, co se na fakultě vyučovalo.

 Galileo život v Padově využil také pro mnoho objevů. Zdokonalil dalekohled holandského typu a namířil svůj teleskop směrem k nebi. Svým pozorováním dochází k objevení dosud neznámých měsíců Jupitera, Mléčnou dráhu definuje jako seskupení hvězd a také potvrzuje Koperníkovu teorii heliocentrického systému oproti Ptolemaiovské teorii, tedy že se Země otáčí kolem Slunce, a ne naopak. Svá tvrzení a srovnání dvou zmíněných systémů publikuje ve svém díle Dialog - o dvou největších soustavách světa v roce 1632, toto dílo je však ve stejném roce přidáno na index zakázaných knih papežem Urbanem VIII.

Přestože byl Galileo hluboce věřícím člověkem, byl přesvědčen, že text Písma svatého není možné chápat doslovně, neboť promlouvá k člověku symbolickým jazykem. O přírodě mluvil jako o knize, kterou je třeba číst s otevřeným srdcem, protože naše fyzické smysly někdy chtějí vidět jinou skutečnost, než je Pravda. Nestačí pozorovat projevy – fenomény, ale důležitější je pokusit se pochopit skutečnou podstatu, která je za příčinou fenoménu, je metafyzickou esencí. Důraz kladl na ověřování, zkušenost a používal matematické uvažování pro vysvětlení senzibilních projevů. Na základě zkušenosti lze utvořit hypotézu, kterou je třeba několikrát ověřit prostřednictvím dalšího zkoumání. Díky tomu, že byl Galileo vědcem s filozofickými názory, byl si vědom malé objektivity pouhého smyslového vnímání, stejně jako další starověcí myslitelé. Je tedy zapotřebí rozvinout nějaký vyšší druh vnímání, než je racionální rozum ovládaný fyzickými smysly.

Kvůli svým názorům byl mnohokrát vyslýchán inkvizicí a nakonec donucen své postuláty „nové vědy” odvolat a veřejně popřít. Umírá slepý a v doživotním domácím vězení 8. ledna 1642 ve městě Arcetri. Galileovo poznání světa, vesmíru a přírodních zákonů však zůstává živé a tvoří dnes součást poznání lidstva, které si prorazilo cestu skrze nelehký boj proti dogmatismu, násilí a nevědomosti.

Samuel Bíma

Read more...