>> sobota 25. února 2017
O Platonovi, Druhý život.
Vzdali jsme tímto hold znamenitému řeckému filozofovi a připomněli 2400. výročí založení jeho slavné filozofické školy, Akademie (v roce 2013, když vyšel první díl). Současně jsme tímto připomněli velkého českého myslitele, který Platonovi věnoval stovky hodin studia a s velkou láskou a úctou k němu zpracoval tuto tetralogii – Františka Novotného. Přinášíme vám z díla alespoň malou „ochutnávku“ a posuďte sami nadčasovost a aktuálnost Platonových myšlenek...
Idea je jednoznačná; právě tak jednoznačné mají být vědecké pojmy a typy. Nedostatek jednoznačnosti, nejasnost, proměnlivost a relativnost se nejstrašněji pociťuje v mravních a právních názorech společenského soužití, kde se stává, že co je dnes bezpráví, stává se zítra právem a že dnešní hrdina je zítra odsuzován jako zločinec. Z odporu proti těmto zmatkům vzniká touha po objektivní jistotě. S Platónem chceme mít určeno, co je spravedlnost, statečnost, dobro, krásno, vědění, umění, pravda, co je svoboda, co je demokracie, co je čestnost, co je pravá lidskost, i kdyžto nenazýváme ideami a idealismem. Platónova ideologie neumožňuje, aby tyto pojmy znamenaly jednomu to a druhému něco jiného, aby pravda byla určována užitkem a spravedlnost okolnostmi, nezná hranic času, prostoru, státu a tříd. Nechce však být neúčinná v životní zkušenosti, nýbrž spojuje člověka s člověkem, a odvracejíc mysli od velikého zla pýchy, od sobeckých zájmů čistě hmotných i od sporů a srážek jimi způsobovaných, usiluje o dorozumění a mír. Tímto je tato ideologie svrchovaně praktická – praktická ve vyšším smyslu tohoto slova.
František Novotný: O Platonovi, 4. díl – Druhý život
