POJETÍ ČLOVĚKA

Jeden ze základních rozdílů mezi řeckým a římským filosofickým pojetím spočíval v pojetí člověka. Řekové ho považovali za svobodného v jeho podstatě a Římané ho podmiňovali konečné kosmické neúprosnosti. Pro Řeky individuum existuje samo o sobě, a dokonce ani samotní bohové ho nemohou ovládnout. Pro Římany člověk existoval na základě přirozenosti Kosmu a jeho skutečnost je relativní a podrobena okolnostem. Ovzduší podobné budhistickému prostoupilo římské filosofické školy a mezi nimi tu nejvíce římskou: stoickou. Tvrdily, že jedinou skutečností je to neznámé, to nezachytitelné. Všechno ostatní včetně bohů je podrobeno tomu, co nazývali hrou Dioskúrů, střídání bytí a nebytí. Této hře unikají tedy pouze ctnosti jako emblém této neznámé dimenze, tohoto kosmického úmyslu, pokud ne v podobě fenoménů, tak v podobě jejich vlastního úmyslu (vůle). Pro Řeky je Bytí Inteligencí. Pro Římany je Bytí Vůlí.
Prof. Jorge A. Livraga

Read more...

PRINCIPY ŘECKÉ FILOZOFIE

Existuje několik společných principů, na nichž se zakládá řecká filozofie. První princip vyjadřuje to, že pro Řeka svět existuje odjakživa. V samotné theogonii Řek vidí něco, co nemá hranice nebo časová omezení. Když však Řek mluví o světě, ztotožňuje ho s tím, čemu my dnes říkáme příroda. V samotné přírodě existují procesy, které Řek chápe jako změny a transformace, jež jednou musely začít. Jak příroda, tak i svět, nehledě na to, že vše existuje věčně, musely být v jistém okamžiku vytvořeny. A proto existují bohové, kteří se starají o samotné universum, jiní bohové, kteří se starají o zákony, a další, kteří jsou stvořiteli. Právě tato věčnost je u Řeků něčím fenomenálním. Oni, kteří byli skutečně racionální lidé a v rámci filozofie velmi racionálně uvažovali, mluvili na jedné straně o věčnosti a na druhé straně o tom, co je neustále podrobeno transformaci a změně, tedy vzniku a zániku. Na jedné straně věřili ve věci nadčasové a na druhé straně projevovali svůj intelekt, aby mohli všechno popsat a vymezit podobu všeho.

Read more...