Filozofie pro Život

Gnostikové
„Co jest gnose, kdo byli gnostikové? Otázka tato byla různě zodpovězena. Gnostikové byli zplozenci pekla, které poslal ďábel na svět, aby zničili dílo Kristovo hned v jeho počátcích, odpovídají jedni. Gnostikové jsou přímé emanace boží, dítky nejvyššího Světla, odpovídají druzí...“ (Matoušek, J.: Gnose, str. 7)

Slovo gnose je odvozeno z řeckého „gnósis“ neboli poznání. Jedná se o složitý fenomén, který byl odrazem své neméně složité doby, v níž se otřásal starověký svět Středomoří na konci starého a v prvních stoletích nového letopočtu. Přestože dnes mluvíme o gnosticích jako by to byl určitý celek, nikdy nebyli sjednoceným hnutím, ale menšími skupinami, které se shromažďovaly kolem svých učitelů. Jejich největšími kritiky byli první církevní otcové apologeti, kteří v nich viděli nepřátele rodícího se křesťanství. Gnostikové sami byli ale často velmi vzdělanými křesťany, kteří měli potřebu interpretovat texty nejen dogmatickým způsobem, ale také dle filozofických kritérií. Mnozí z nich se přitom opírali o díla velkých řeckých filosofů, zejména Pythagora, Platóna a později i neoplatoniků. Gnostikové ale existovali dříve, než křesťanství a nezávisle na něm. Zkoumali rovněž starodávné učení Egypta a východní filozofie, které tehdy proudily do helénského světa. Někteří badatelé v nich spatřují také duchovní pokračovatele starodávných tradic z Východu.

Nejznámější gnostické posvátné texty
Gnostikové zanechali rozsáhlou literaturu, která však byla z velké části zničena nebo ztracena, i když se zachovaly některé koptské překlady.  Až do předminulého století čerpali badatelé o gnosi proto své poznatky především z nepřímých pramenů, tedy z informací, které poskytovali o gnosticích církevní spisovatelé, jež je ve svých útočných dílech citovali, když vyvraceli jejich učení.

Z původních textů byl již od 15. století znám soubor pozdně antických mystických spisů, v němž vystupuje Hermes Trismegistos (třikrát velký). Byly ale dlouho pokládány za texty neoplatonské filozofie, obsahově blízké křesťanství. Nejznámější traktát je tzv. Poimandrés.  V 19. století se ze soukromých sbírek vynořil jeden z nejdůležitějších textů Pistis Sofia a další knihy.  Až v roce 1945 byly objeveny v horním Egyptě koptské texty ukryté v hliněném džbánu nazvané později souhrnně Knihovna z Nag Hammádí, k nejznámějším z nich patří Tomášovo evangelium, Tajná kniha Janova, Evangelium pravdy aj.  

Nejznámější gnostikové
Kolem roku 140 se objevuje v Alexandrii filozof Basileidés. Pro vysvětlení světa používá dualistickou interpretaci Univerza, tedy duchovní svět světla, pravdy a skutečnosti oproti hmotnému světu temnot a iluzí. Jelikož je prozatím svět temnot těžší, jeho stíny brání člověku jasně vidět svět světla, ducha. Proto musí člověk kráčet cestou purifikace, očišťování. Tento metafyzický dualismus je jedním z hlavních rysů gnostické nauky obecně.

V téže době působil v Římě, kde zřídil velmi proslulou školu, další z významných gnostiků – Valentinos. Ve svém učení popisuje Prvotní Bytí neboli Dokonalý  Otec či Eon, který je netělesný, nestvořený a nepodléhající zkáze. Z tohoto prvního principu vyzařují další čtyři páry, jejichž prostřednictvím bude dokončena manifestace. Posledním prvkem je Moudrost, která se snaží dostat nahoru k Prvnímu principu. Ale nedokáže to uskutečnit, padá dolů a strhává s sebou elementy z vyšších úrovní, které se tak dostávají do našeho projeveného světa.

To je druhé velké téma gnostických filozofů, s nímž se setkáváme i v díle Pistis – Sofia. Moudrost, nesmrtelná duše, božská jiskra v člověku upadá do hmotného světa, ale má možnost vykoupení, pokud se obrátí k Bohu a pochopí svou božskou podstatu. Musí pak překonat různé zkoušky a pasti hmoty, které představují právě onu cestu očištění a poznání. 

„Světlo světel! V tebe jsem věřila. Nenechávej mne v temnotě a do konce mého času! Pomoz mi, zachraň mne skrze svá tajemství! Obrať ke mně svoje ucho a vysvoboď mne! ... Neboť ty jsi to, Světlo, v jehož světlo jsem věřila, a jehož světlu jsem od počátku důvěřovala. A věřila jsem v ně od onoho okamžiku, kdy ono mne vyzářilo. Ty samo (jsi to, jež) dalo jsi mne vyzářiti, a já věřila jsem ve tvé světlo od počátku. A když jsem věřila v tebe, vysmívali se mi archonti aionů, říkajíce: „Ustála ve svém mystériu!...“
(Lexa, F.: Náboženská literatura staroegyptská, str. 414-415, úryvek z díla Pistis Sofia)

Mgr. Ivana Hurytová

Použitá literatura:
Kozák, J.: Tři přednášky o gnozi, Bibliotheca gnostica, Praha 2002.
Lexa, F.: Náboženská literatura staroegyptská, nákladem a tiskem J. Šnajdra, Kladno 1921.¨
Matoušek, J: Gnose, Herrman a synové, Praha 1995.
Pokorný, P: Píseň o perle, Nakladatelství Vyšehrad, Praha 1986.

Read more...