UČEDNÍK A ŽÁK

Existuje velký rozdíl mezi významy pojmů „žák“ a „učedník“, i když se obecně oba výrazy užívají synonymně.

Žák je typickým představitelem intelektuálního života. Je to člověk, který hromadí vědění, aniž by to, co se učí, v něm vyvolávalo nějakou vnitřní změnu. Žák je tou samou osobou před vyučením i po vyučení, jeho Já nevzroste.
Navázat vnitřní kontakt s učením svého Učitele je schopen pouze učedník, zatímco se zároveň pokouší aplikovat učení, které jím pohnulo, sám na sobě. Učedník se snaží provozovat to, co my chápeme pod pojmem morální život. Nespokojuje se s pouhým mentálním chápáním poznatků, ale snaží se je přenést do svého Vnitřního Bytí a přeměnit je. To je také vznešeným smyslem pojmu Alchymie: transformace lidí z olova v Lidi Zlaté.

Read more...

DELIA S. GUZMÁN

FILOZOF

Filozof může nacházet chyby a objevovat nedostatky v různých aspektech života, avšak nespokojí se jen s tím, že na ně poukáže nebo se jich obává, nýbrž pilně pracuje, aby zlepšil vše, co je v jeho moci, začínaje přirozeně sám u sebe.
Být Filozofem znamená žít život odvážným způsobem a zaměřit své snahy na to, aby se myšlenky a city odrážely v činech.
Místo prázdnoty bez ideálů a bez Boha volíme plnohodnotný život zasvěcený hledání moudrosti, tedy Filozofii, a odhalování Boha za každým platným poznatkem.

HRDINA

Hrdina je milovaným synem času. Postupuje po svých věčných stezkách a vyznačuje spirály, které stoupají do výšek. Neptá se na odpočinek ani na konec cesty, ale ponořuje se do proudu času a žije v rytmu skrytého srdce Dějin.
Hrdina nebojuje s časem. Neohlíží se zpět ani se netrápí tím, aby dohlédl dál, než dosahují kroky, které právě podniká. Tvoří budoucnost minutu do minuty tím jak postupuje.
Hrdina nebojuje s časem. Proto se stává nadčasovým. Jeho příklad prochází věky a stává se vzorem hodným následování, impulsem a nadějí pro ty, kteří přijdou po něm.
Hrdinové nedobývají nic pro sebe, nýbrž proto, aby to nabídli ostatním.
Hrdina je přísný vůči sobě, odvážný ve všem, co podniká, velký a ušlechtilý ve svých činech.
Naše lidské hrdinství znamená získat vlastní energii potřebnou k vítězství nad časem a ke stále činnému životu.

PŘÁTELSTVÍ

Přátelství je neustálý úsměv, vždy podaná ruka, pohled plný pochopení, jistá opora, věrnost, která neselhává. Znamená více dávat, než dostávat.
Čím více poznáme a pochopíme lidi a jejich problémy, tím více lásky a přátelství získáme a i když ve všech případech nepřetrvají, také stojí za to.
Neustále se učit milovat – to je nejlepší způsob, jak pochopit ostatní. Radostně a velkodušně pomáhat ostatním je nejlepším způsob, jak se cítit spokojen sám se sebou.

Read more...

JORGE ANGEL LIVRAGA

3. 9. 1930 - 7. 10. 1991

Když je ucho připravené, dostaví se slova, která ho naplní moudrostí.

Nejhorším nepřítelem vědomosti není nevědomost, nýbrž její znetvořený bratr: zakrslé poznání.

Je zřejmé, že množství vody, kterou můžeme zachytit, odpovídá velikosti použité nádoby a ne tomu, do čeho se tato ponoří.

Rozdíl mezi kouskem neprůhledného grafitu a průsvitného tvrdého diamantu je podmíněn disciplínou jejich molekul.

Správné Poznání projevené ve Správném Jednání ve prospěch lidstva je základním činem trvalé ušlechtilosti.

Vzdáleni poznání, které rozděluje, musíme vštěpovat moudrost, která sjednocuje.

Nikdy se s nikým nesrovnávej, neboť absolutní dokonalost každé bytosti spočívá jenom v jejím srovnávání se sama se sebou.

Technika nás dostala na Měsíc. Nyní je zapotřebí, aby nás Filosofie dostala k nám samým.

Každý z nás, dokonce i ten nejmenší, dokonce i ten, kdo se cítí nejslabším, dokonce i ten, kdo si myslí, že je nejosamocenější, má schopnost vítězit.

Nikterak nepochopíme budoucnost, nevezmeme-li úvahu minulost.

Jakýkoli čin uskutečněný s dobrým úmyslem a účinnosti je činem mystickým.

Člověk je tak veliký, jak je veliké to, co se odváží vykonat.

Většinou více litujeme toho, co jsme řekli, než toho, co jsme zamlčeli.

Abychom se stali mystiky, abychom se stali Idealisty, nepotřebujeme k tomu zvláštní podmínky: je zapotřebí být přirozený, najít sebe sama, moci vyjádřit to, co neseme v nitru.

Každý den, který probíhá, nám klade pokušení bez ohledu na to, jak zamaskované se toto objevuje v každodenním světe.

Kde jsou oni nádherní lidé ze starých časů? Kde jinde by byli než v nás!

Musíme obnovit sami sebe, musíme kráčet k horizontu s očima otevřenými: neboť tady a teď nikdo není tak mladý, nikdo tak starý nebo tak slabý, aby se o to nemohl pokusit.

Vnímejme lidstvo s jeho rozdíly, vnímejme lidstvo v jeho různobarevnosti, mějme respekt před ostatními, stejně jako ho máme sami před sebou. Avšak uvědomme si, že za různobarevností se nachází jediná látka, uvědomme si, že za zvuky a mlčením se nachází jediná vibrace vzduchu, uvědomme si, že za všemi vyřčenými modlitbami ve všech jazycích se skrývá jediná Mystika, a uvědomme si, že za všemi lidmi světa se nachází jediné lidstvo.

Udělejte ze svého světa svět velkých Idejí, slavné povznesení, takovým způsobem, aby vás obývalo dobré bytí, dobré touhy, dobré myšlenky a city.

Dějiny se píší činy, a ne slovy.

Vždy lze kráčet kupředu, vždy se lze více a více zdokonalovat.

A které vody jsou nejčistší? Ty, které se nejvíce otloukají o kameny, ty, které padají jako vodopády a velkolepě se tříští v nádherném přepychu bílé pěny.

Nenechte se srazit na kolena, nevadí, když se upadne. Zvedejte se znovu, znovu a znovu.

Jde pouze o to hledat a nacházet pravdu, tu, která je nám na dosah, obohatit ji a ožít ji, abychom těm, kteří přijdou, zanechali svět pevnější, bezpečnější a oduchovnělejší.

Člověk nestárne, když mu odumírají epiteliální buňky, nýbrž když mu umírají sny a naděje.

Nepřízeň osudu nás posiluje a křísí v nás hrdinský duch, který sní o hrdinských činech.

Etika tvé Duše se musí odrážet v Estetice tvého těla.

Ať každý dělá svou práci, váží si práce ostatních a vše bude v pořádku.

Bez čistého srdce nemůžeme přijít nikam... ani k nám samotným. A toto Čisté Srdce se musí odrážet v čistých činech. V činech, které neklamou ani nepřináší žádné Bytosti ani věci neštěstí.

Život je jako oheň, který taví neušlechtilé kovy a čistým a silným dodává pevnost a posiluje je.

Pouze nesnadná tažení stojí za to, aby byla uskutečněna, neboť existuje mystické pouto mezi tím, co je obtížné, a tím, co je cenné.

Read more...

POJETÍ ETIKY A MORÁLKY

Jestliže v současnosti máme v úmyslu vyhledat v jakémkoli slovníku pojmy „Etika“ a „Morálka“, nalézáme víceméně následující definice: Etika je součástí filozofie, která se zabývá povinnostmi člověka; Morálka je Věda o zvycích, obyčejích. Na první pohled je zřejmé, že koncept Etiky je překryt určitou „filozofickou glazurou“, zatímco Morálka je vymezena řadou pravidel, která nám slouží nanejvýš ke každodennímu soužití.
Bylo by zajímavé analyzovat původ rozdělení těchto dvou pojmů, protože to jsou svojí přirozeností bratři – blíženci. Analyzujeme-li obě slova etymologicky, shledáváme, že Etika pochází z řeckého „ethos“, zatímco Morálka má své kořeny v latinském „mores“. Je zajímavé, že obě slova mají stejný význam: obyčej nebo zvyklost. Tedy pojmy, které zkoumáme, jsou původně ekvivalentní. Existuje však jeden důležitý faktor: ve starověku se nikdy nechápal systém obyčejů odděleně od systému filozofického. Naopak, cílem každé filozofie bylo její přímé použití a žádný myslitel by se nechlubil tím, že hovoří jedním způsobem, a chová se jiným. Mluvíme-li slovy Bhagavadgíty, jsou Etika a Morálka, anebo lépe řečeno teorie a praxe, dvěma částmi jedné cesty. Pokud existoval faktor, který mohl ovlivnit paralelní rozvoj těchto dvou pojmů, byl jím čas a ne vždy správná interpretace vytvořená během dějin.

Čím si dnes připomínáme řeckou civilizaci? Právě prostřednictvím jejích umělců a velkých filozofů. Je to tím, že to, co je rozumové, nabylo odlišného aspektu než u starých Řeků. A jak si na druhé straně připomínáme dobu Římského impéria? Vojenskými pochody Římanů, jejich obrovskou silou a nezlomnou vůlí.
Zde docházíme k možnému řešení hádanky: jestliže Etika pochází z řečtiny, Morálka z jazyka starých Římanů (latiny), může tento detail stačit k tomu, aby se tyto pojmy mohly v našich myslích identifikovat s civilizacemi, které jim odpovídají. To je důvod, proč je Etika to teoretické, vznešené, to, co je hodno pouze velkých knih, zatímco Morálka je praktická a přímá, hodna člověka a činu.
Samozřejmě přitom nesmíme zapomenout na něco velice důležitého: jak Řekové, tak i jejich dějinní následníci, Římané, byli lidé s hluboce zakořeněnými představami a náboženským přesvědčením. Jedni i druzí cestou Rozumu nebo Jednání, víry anebo úcty k Zákonům Přírody hledali sjednocení, pochopení, nalezení svých Bohů, kteří pobývali ve výšinách jako povzbuzení člověka v jeho vzestupu.
Tedy, jestliže ideou těchto civilizací byla Ctnost jako prostředek dosažení Bohů, u Řeků stejně jako u Římanů, zmiňovali se o tomtéž, když mluvili o Etice a Morálce. Šlo o harmonizaci člověka, o to pomoci mu nalézt v sobě prameny spravedlnosti a dobroty, které mu umožní napít se z božských vod.

Dnes nemůžeme znovu vybudovat řecké Polis nebo Římskou říši takové, jaké byly před mnoha staletími, ale můžeme znovu oživit jejich staré a přesto stále nové pojetí Etiky nebo Morálky.

Read more...

ZRCADLO FILOZOFIE

Skutečnost a její zrcadlový odraz
FILOZOFIE A ČTYŘI STRANY PYRAMIDY
Starodávná učení přirovnávala Kulturu k pyramidě, jejíž čtvercovou základnu tvořila minulost lidstva neboli jeho tradice. Ta měla být oporou čtyř stran, které směřovaly ke stejnému vrcholu, po jehož dosažení člověk odhalil nejvyšší bod sebe sama, dokázal povznést své vědomí nad pochybnosti, slabosti a strachy svého nitra, a získal tak dokonalý přehled o svém „okolí“. Pohled, který se před ním otevřel, mu ukázal všechny čtyři strany a jejich skutečnou dimenzi.
Jaké jsou čtyři strany pyramidy nebo kultury, které vytvářejí společnost?
Jednou z nich je Věda, jež je především ve službě lidstva, nikoli těch, kteří ji nejlépe platí. Věda humanistická, která nepopírá zákony Universa a nesnaží se ovládnout přírodu ani člověka, jenž je její součástí, nýbrž žít s nimi v souladu, podporovat jejich důstojnost a čistotu na kterékoliv úrovni.
Následuje strana, kterou známe pod názvem Náboženství. Strana, kterou všichni potřebujeme pro uskutečnění svého vnitřního života a která nám dává odpovědi na otázky: odkud jsme přišli, proč žijeme a kam směřujeme. To neznamená, že nutně musíme být určitého vyznání, ale že cítíme potřebu duchovně se uskutečňovat. Je to Náboženství zbavené fanatické nenávisti, která vyvolává „svaté války“ a odsuzuje všechny „pohany“, kteří myslí jinak. Náboženství, jež podporuje skutečnou lásku k bližnímu schopnou pochopit, že existují tisíce náboženských forem, do nichž lze zahalit jednu a tutéž pravdu, a že tyto formy se liší vnějškem, nikoliv podstatou a svým obsahem – stejně jako se svými šaty liší obyvatel polární oblasti od obyvatele oblasti rovníku. Náboženství, které se bude snažit zbavit člověka „duchovního rasismu“ a umožnit mu pochopit „Mystérium Boha“ obsažené ve skutečné víře každého jednotlivce.
Další stranou je Umění. Mělo by být „Zlatým mostem“ spojujícím člověka s archetypy Krásy, které nám zpřístupňují Múzy. Opravdový umělec se stává „knězem“, jenž se svým dílem snaží vyjádřit to nejlepší, co v něm existuje. Opravdové umělecké dílo nepotřebuje „překladatele“, neboť ho cítí a chápe každý člověk bez ohledu na svůj původ a vzdělání. Je harmonické, povzbuzující, vyjadřuje krásu a probouzí v člověku touhu, aby sám směřoval k tomu, co je v něm nejvznešenější.
A konečně poslední strana, s níž se všichni každodenně setkáváme a již prožíváme: Politika. O ní Platón říká, že je Uměním a Vědou zároveň, neboť oba tyto faktory jsou nezbytné k tomu, aby individuum, společnost a stát dosáhly harmonického života a postupovaly po cestě evoluce. Politik je umělec, jenž svým posláním ztvárňuje život všech tří složek, a k tomu potřebuje tu „nejlepší vědu“, které se říká Moudrost.
A přestože strany jsou čtyři a každá z nich zdánlivě směřuje jinam, mohou být vzájemně uvedeny do souvislosti prostřednictvím filozofie. Tato vznešená věda, která je „Láskou k Moudrosti“, jež se nachází na vrcholu, spojuje čtyři strany pyramidy a vysvětluje veškerá nedorozumění, která by je mohla přivést do rozporu.
Toto jsou čtyři strany pyramidy, po kterých kráčíme v našem každodenním životě. Někdo rychleji, někdo pomaleji, ale důležité je, že jednoho dne za pomoci filozofie dosáhneme vrcholu.

Read more...

HLAS TICHA

TYTO pokyny jsou pro ty, kteří si nejsou vědomi nebezpečí nižších IDDHI.
Ten, kdo chce slyšet hlas Nada „Bezezvučný zvuk“, a chce jej pochopit, musí poznat povahu Dharany.
Když se stal lhostejným k objektům vnímání, musí učedník vyhledat Krále smyslů, Stvořitele myšlení, toho, jenž probouzí iluzi.
Mysl jest velkým Hubitelem Skutečnosti.
Nechť Učedník Hubitele zničí.
Neboť:
Když se mu jeho vlastní forma zdá neskutečnou, jako se při probouzení zdají neskutečnými formy viděné ve snu;
Když přestane slyšet nesčetné hlasy, tehdy může rozeznat JEDNO – vnitřní zvuk, který zabíjí vnější.
Tehdy, pouze tehdy a ne dříve, opustí oblast Asatu, toho falešného, aby vstoupil do královtství Satu, toho pravdivého.
Dříve, než dokáže duše vidět, musí uskutečnit vnitřní Soulad a hmotné oči musí být slepé ke každé iluzi.
Dříve, než duše dokáže slyšet, je třeba, aby se člověk stal hluchým jak k řevu, tak k šumu, jak ke křiku vzteklých slonů, také ke sladkému bzučení zlaté svatojánské mušky.
Dříve, než bude duše schopna pochopit a vzpomenout si, musí být sjednocena s Tichým Mluvčím, jako je forma, do které bude modelována hlína, sjednocena s hrnčířovou myslí.
Protože tehdy duše uslyší a vzpomene si.
A pak k jejímu vnitřnímu sluchu promluví HLAS TICHA…

Read more...

EGYPT: PŘÍRUČKA SYMBOLISMU A ARCHEOLOGIE

Ó! Slepá duše!
Chop se pochodně mystérií
a v pozemské noci
odhalíš svého Zářivého Dvojníka,
svou nebeskou duši.

Následuj Božského Průvodce
a ať je On tvým géniem,
neboť On má klíč ke tvým životům
minulým i budoucím.

Naslouchejte ve svém nitru
a pohleďte na nekonečno
Prostoru a Času.

Tak se naslouchá písni hvězd,
hlasu čísel,
harmonii sfér.

Každé Slunce
je myšlenkou Boha a každá planeta
je formou této myšlenky.

Poznat Božskou myšlenku,
ó Duše!
Je důvodem, pro který sestupujete
a namáhavě stoupáte
cestou Nebes.

Co dělají hvězdy?
Co říkají čísla?
Co zobrazují sféry?

Ó Duše, zbloudilé či zachráněné!
Mluvte,
zpívejte,
vytyčte svůj osud.

Hermes Trismegistos

Read more...

AZTÉCKÝ KALENDÁŘ

Výzva otce k synovi při jeho vstupu do Calmecacu:

„Ten, kdo je s tebou v tvé blízkosti, tě zde zanechá. A je zde tvůj otec a tvá matka, jejichž prostřednictvím jsi přišel na svět. A i když jsi vzešel z obou, otci náleží mnohem více dát ti radu a otevřít ti oči, odkrýt uši. Ve tvých rukou a ve tvých ústech je studená a horká voda. Teď dobře poslouchej a dávej pozor. Jsi nezralý a já tě zasvěcuji calmecacu, já otec i já matka tě odevzdáváme. Tady budeš muset zametat a přijmout zametání z lásky ke Quetzalcoatlovi. Tvůj otec a tvá matka tě odevzdávají a předkládají tě jako obětní dar tomuto místu, které je teď tvým. Jsi jeho vlastnictví, jsi jeho získaná věc. Teď mne poslouchej, můj synu, můj milovaný, můj nehte a můj vlase, nejmenší z mých synů. Přišel jsi na svět, narodil ses na zemi, poslal tě sem náš Pán, ale nebudeš takový, jakým jsi byl, když jsi přišel sem, nemůžeš napřáhnout paže ani nastavit ruce, aby ses bránil. Odvahu ti dala tvá matka, která se pro tebe trápila, unavila a vyčerpala. Pro tebe přerušovala svůj spánek a čistila tvé nečistoty. A krmila tě mlékem ze svých prsů. Ale trochu jsi vyrostl a chceš prozkoumat všechny strany. Chceš se přemístit kamkoli. Prohlédni si tedy místo, kterému tě zasvětili tvoje matka a tvůj otec, mezi listiny a kadidlo. Je to calmecac, dům pláče, dům slz, dům strohosti. Tam, kde se kovají skvosty, tam, kde květiny otvírají své první květy. Kde jsou vrtány smaragdy, jako květiny, které dávají barvu a vůni. Tam náš Pán brousí a připravuje své prince, jako jiný zpracovává peří quetzala nebo vytváří náhrdelník bohatě zdobený. Zde se dává přízeň a vybírají se muži, kteří mají prožít vše…“

 

Read more...

KAŽDODENNÍ HRDINA

PATOLOGIE STRACHU
Strach je hrozný spár, který svírá myšlenky, city a vůli a zbavuje lidskou bytost každé možnosti inteligentně jednat. Životní funkce se omezí na obranu, na útěk od všeho, na vyhýbání se odpovědnosti a jakémukoli stanovisku, na ukrývání se, aby se nepřitahovala pozornost. Šeď a nevýraznost se dnes cení nejvíce, a právě to jsou charakteristiky strachu, který je také matný a šedý.Za těchto okolností vzniká zvláštní model: model „proti všemu“, model, který odmítá vše, co představuje i to nejmenší osobní rozhodnutí. Všechny věci jsou špatné, protože na prvním místě se zdůrazňují nedostatky, zatímco narůstající strach nás připravuje o příležitost rozpoznat ctnosti.
Být proti všemu – což je totéž jako nestranit ničemu – je nový patologický projev plynoucí ze strachu. Jediné, co se hájí jako pozitivní, je vlastní prospěch, vlastní přežití, i kdyby proto bylo třeba zničit vše ostatní, což následuje vzápětí. Zjevně se jedná o zvrácený druh egoismu, při němž „já“ získává sebepotvrzení v té míře, v níž opovrhuje vším okolo. Chybí snaha přemoci zla, která postihují svět, ale ze strachu se zapírá a pomlouvá a hlava se přitom schovává pod křídla nečinnosti.
Filosof musí vymýtit strach a s ním i všechny jeho následky. Musí se naučit rozlišovat dobré od zlého, musí hájit své myšlenky a odlišit je od těch, které jsou opačné, avšak musí přitom vždy používat vůli a jednat. Nelze být prostě „proti všemu“. Nejprve je třeba mít pevné a opravdové ideály, aby se mohlo něco odmítat. Místo odmítání je třeba přijímat. Místo popírání je třeba vědět.
Filosof může nacházet chyby a objevovat nedostatky v různých aspektech života, avšak nespokojí se jen s tím, že na ně poukáže nebo se jich obává, nýbrž pilně pracuje, aby zlepšil vše, co je v jeho moci, začínaje přirozeně sám u sebe.
Filosof zároveň zjišťuje, že kromě zla existuje i to dobré a pozitivní, jenže to občas spí nebo je to pohřbeno pod vlnami strachu a netečnosti. Ctnosti jako všechny dobré rostliny vyžadují péči a musí se pěstovat, dokud se co nejvíce nerozvinou.
Filosof nejedná proti životu, nýbrž v jeho prospěch, přijímá jeho zrádné proudy a snaží se dospět k tomu, aby měl jasno v myšlenkách, což mu umožní kráčet světem. Ti, kteří jsou „proti všemu“, se nakonec stávají „antilidmi“ a filosof si cení lidské úrovně jako faktoru nezbytného pro vytvoření našeho vytouženého NOVÉHO a LEPŠÍHO SVĚTA.

Prof. Delia S. Guzmán

Read more...

UMĚNÍ BÝT VŽDY FILOSOFEM

Je to prakticky ztracené umění.
Mnozí z nás postrádají schopnost zastavit se a pozorovat své okolí, což je jedna z forem pozorování sebe sama. A takto kráčíme a celé ho pošlapáváme, aniž bychom přemýšleli a skutečně se podíleli na plánu Přírody, který je projevem Božského plánu, jenž nás řídí.
Ztratili jsme také lásku k milovaným věcem, k věcem našim a malým, intimním a vlastním, k věcem, které posilují mysl a hřejí u srdce.
Věřím, že je nezbytné znovu získat toto zapomenuté umění.
S Platónem pod paží, s Tajnou naukou na dosah ruky, s dobrou knihovnou plnou dobrých rad..., ale... je to všechno?
Znamená snad být Filosofem studovat, vyučovat, přednášet, být poučován o skrytých věcech? Ano..., částečně.
Je třeba žít Skutečnost, a k tomu nestačí pózy ani zdrženlivost ani jejich opak. Vím, že jsou nezbytné také jiné malé-velké věci.
Před několika měsíci jsem byl na ostrově Mallorca, kde jsem se chystal napsat svou další knihu, a přál jsem si, aby mě prostoupila starodávná magie moře.
Moji společníci se vydali nakupovat věci nezbytné pro všechny, avšak když nemohli nalézt místo pro zaparkování auta, zůstal jsem uvnitř něj, abych ho v případě nutnosti přeparkoval.
Stmívalo se.
Po hlavní ulici rybářské vesničky, která se v létě proměňuje v prázdninové středisko, kolem mne procházelo množství turistů. Z již potemnělé příčné ulice, v níž jsem se nacházel, jsem mohl všechno pozorovat anonymním způsobem, jakoby z jiné dimenze.
Viděl jsem lidi, kteří pospíchali směrem doprava, a jiné, kteří se s nimi míjeli, kráčejíce doleva. Auta, kola a motorky kličkovaly mezi proudy lidí, jak jen mohly. Viděl jsem páry mladých, kteří se tiskli jeden k druhému, a také staré lidi, kteří spolu sdíleli svou pomalou chůzi a snad i své vzpomínky. Některé děti pobíhaly a krátily si čas v oněch hrách, které jsou pro dospělé záhadou.
Přemýšlel jsem o tom, že kdyby se Pravda někde nacházela a bylo by možné ji spatřit, všichni by k ní směřovali ve stejném směru. A takto mi chůze lidí kráčejících opačnými směry sdělovala, že pravda není tím, co hledají; možná se každý z nich pokouší přiblížit své vlastní pravdě, své touze nebo čemukoli jinému.
Viděl jsem také první hvězdy, jak putují po nebi, a starou plachetnici, nehybnou a čekající v loděnici na nové dálky.
Zmocnil se mě neobvyklý pocit.
Věřím, že nelze vytvářet Filosofii, aniž bychom vzpomenuli Hérakleita nebo Kanta.
Určitým způsobem jsem si všímal neustálého pohybu věcí a bytostí v hledání, které, i když bylo možná nevědomé, neztrácelo na své hodnotě. Samotný Bůh byl ve všech, na jejich cestách, v jejich nadějích a v jejich nostalgiích. Bylo by velkou chybou ztratit příležitost všímat si Boha, a ještě větší přestat být Filosofem. Neboť takto si mohu uvědomovat věci, o nichž vám vyprávím, a další, o nichž mlčím, neboť nenalézám slova, abych je vyjádřil.
Pocítil jsem hluboký vztah ke všem... Jak říkal Nervo, všichni byli jistým mysteriózním způsobem mými bratry... Bůh... Já sám... Život... Čas... Prostor...
Byl jsem dítětem a běhal jsem, byl jsem mladíkem a uchváceně a nepřítomně jsem se procházel, byl jsem starcem, vlekl jsem nohy po cestě již tisíckrát prošlé a mluvil jsem německy, anglicky, francouzsky, španělsky, italsky, švédsky. Byl jsem na nebi s hvězdami a zároveň ztroskotancem v podobě staré bárky v loděnici.
Vím, že jsem se na několik minut dotkl velké pravdy, neochvějné jistoty, klidu a znepokojení.
A vím, že jsem byl Filosofem bez ohledu na tituly, uznání a knihy.
Ano..., pouze Filosofem... Bylo to tak krásné!
Proto vám vyprávím malou, milovanou, intimní zkušenost, o níž však tuším, že je nesmírně důležitá. Stane se součástí onoho ztraceného umění být Filosofem na kterémkoli místě a v kterémkoli okamžiku? Upřímně věřím, že ano.
Zkus to někdy. Nebudeš litovat.

Prof. Jorge A. Livraga

Read more...