Ze života filozofů: Synesios z Kyrény
Neoplatonská filozofie dokáže sjednotit sílící křesťanství s antickými i východními směry a rozvíjí skutečné bratrství mezi milovníky moudrosti, kteří se neúčastní útoků ani střetů mezi věřícími odlišných náboženství, jež v této době sílí. Napětí a tendenci k nesnášenlivosti navíc podporuje konflikt mezi Cyrilem (křesťanský vůdce, později alexandrijský biskup) a Orestem (římský prefekt, představitel světské moci), který nakonec vyústí v roce 415 v krutou vraždu Hypatie.
Nyní však Hypatie seznamuje Synesia s matematikou, astronomií i neoplatonskou filozofií, a ten se stává jejím nejlepším žákem. Podílí se například na vytvoření astrolábu (přístroje, který umožňuje napodobit pohyby nebeských těles). V jednom z dochovaných dopisů (je jich celkem 156), který píše svému příteli Herkulianovi (pozdější prefekt Konstantinopole), vzpomíná Synesios na svůj příjezd do Alexandrie a setkání s Hypatií takto:
„Homér popsal výhody, které Odysseus svým cestováním získal: viděl města a seznámil se s myšlením mnoha národů, a že lidé, které navštívil, nejenom že byli nevzdělaní, ale byli to pouze kyklopové. Jak opojně by tedy poezie zpívala o naší cestě, na které nám bylo dopřáno zažít takové nádherné věci, až se nám zdály být neuvěřitelné? Na vlastní oči jsme viděli a na vlastní uši jsme slyšeli ženu, která oprávněně dohlíží na taje filozofie.“ (Dopis 137)
Synesios si zamiloval neoplatonskou filozofii natolik, že se jí nevzdá, ani když bude později jmenován biskupem. Po návratu z Alexandrie do Kyrény jej čeká další cesta. V roce 399 se vydává do Konstantinopole, aby zajistil pro své rodné město daňové úlevy. Zároveň zde pronáší na císařském dvoře řeč Peri basileias (O vládě), ve které se s odvahou vyjadřuje kriticky o chování císaře Arkadia a promlouvá o správném způsobu vlády. O vnitřních poměrech a skrytých intrikách na císařském dvoře vypráví také formou mytologických příběhů ve svých Egyptských povídkách. Z Konstantinopole se vrací po třech letech a o rok později se žení s křesťankou, se kterou má tři syny. Dvakrát úspěšně organizuje obranu svého města proti barbarským nájezdníkům a v roce 411 ho jeho spoluobyvatelé nabádají k tomu, aby se dal zvolit jejich biskupem, i když sám v té době není ani pokřtěn. Synesios nakonec souhlasí, ale pouze pod podmínkou, že bude moci i nadále žít se svou ženou a zůstane věrný neoplatonské filozofii, která není vždy zcela v souladu s učením církve.
Hlavním dílem Synesia je Dion neboli o životě podle jeho vzoru, v němž dokonale spojuje filozofii s rétorikou a brání klasickou vzdělanost proti útokům mnichů: „Filozof nesmí být nevzdělaný, musí být Helénem v plném smyslu tohoto slova, to znamená, že musí znát celou klasickou literaturu. Přál bych si, aby bylo v naší povaze být schopný neustálé soustředěné kontemplace, poněvadž je to však zřejmě nemožné, chtěl bych občas dosahovat nejvyšších vrcholů a občas sestupovat k lidské přirozenosti, účastnit se radosti a krášlit život veselou myslí. Jsem si vědom toho, že jsem člověk a ne bůh.“
Údaje o konci života Synesia se rozcházejí, hovoří se o letech 412 - 415. V každém případě je tento moudrý muž příkladem toho, že víra s věděním nejsou v rozporu, ale naopak se na cestě k moudrosti vzájemně doplňují, jak je vidět i v devíti dochovaných hymnech psaných dórským dialektem, v nichž Synesios krásně propojuje neoplatonské a křesťanské ideje. I v roli biskupa zůstává do konce života na prvním místě filozofem.
Jana Kučerová
Použitá literatura:
Pollard Justin, Reid Howard: Vzestup a pád Alexandrie, DEUS, Praha 2008.
Vavřínek Vladimír: Encyklopedie Byzance, Libri, Praha 2011.
Zástěrová Bohumila a kol.: Dějiny Byzance, Academia, Praha 1992.
Read more...
>> středa 21. listopadu 2012
Ze života filozofů: Buddha
Narodil se jako Siddhártha Gautama v Kapilavastu 564/3 př. n. l. a zemřel 13. října 484/3 př. n. l. v Kušinagaře. Podle théravádové tradice žil v letech 623–543 př. n. l. Pocházel z královského rodu Šákjů, a později je proto nazýván Buddha Šákjamuni. Jeho otec Suddhódana byl vládcem země. Podle legendy se královně Máje před početím syna zdálo, že jí do pravého boku vstoupil Bílý slon, což bylo věštci vyloženo jako znamení zrození výjimečného člověka. Matka ho porodila během cesty z Kapilavastu do rodného domu v háji u nepálské vesnice Lumbiní. Sedm dní po porodu zemřela a její sestra Mahápradžápatí Gautamí, která měla syna jen o pár dní mladšího, Siddhártu adoptovala. Celé dětství a mládí prožil v přepychu a pohodlí. V šestnácti letech se oženil s dívkou Jašódharou.Tradice vypráví, že v pohodlí a bohatství paláce nenacházel klid, a proto ve 29 letech odešel z domova, aby nalezl způsob, jak zbavit lidi utrpení. Před odchodem prožil tři setkání, která mu ukázala strastiplnost a pomíjivost lidské existence. Na svých cestách po Kapilavastu se setkal se starým mužem, zkrouceným bolestí, neduživým, vrásčitým, s námahou se pohybujícím. Poznal také nemocného, bezmocného ve své bolesti a odkázaného na pomoc a milosrdenství druhých a nakonec jej ranilo setkání s pohřebním průvodem a konfrontace s mrtvým a smrtelností. Poznává, že ani on, ani nikdo jiný, nemůže uniknout stáří, nemoci a smrti. Rádža Suddhódana se snaží vyplnit všechna přání svého syna. Siddhárta ale po setkání se šramanou (mudrc, asketa) odchází do bezdomoví, aby nalezl lék na lidské utrpení.
K poznání pravdy a probuzení dospěl během meditace pod stromem Bódhi. Zjevil se mu démon Mára a sliboval mu moc, slávu a bohatství, když se vzdá svého úsilí. Gautama vytrval a nalezl východisko z koloběhu zrození a smrti, cestu nad askezí i luxusem, Zlatou střední stezku, a stal se Buddhou - Osvíceným. Poznal Čtyři vznešené pravdy, které poprvé sdělil svým druhům asketům v Gazelím parku Isipataně u Benaresu. První pravda popisuje situaci člověka: zrození, stárnutí, nemoc, umírání jsou utrpení; zármutek, nářek, bolest, nespokojenost a neklid jsou utrpení. Druhá pravda popisuje příčinu utrpení jako žízeň po smyslové radosti, žízeň po životě. Třetí pravda je o zániku utrpení, o zániku žízně. A toto se uskuteční prostřednictvím čtvrté pravdy skrze následování Osmeré ušlechtilé stezky. Tato zahrnuje rozvíjení a dosažení správného úmyslu, názoru, řeči, jednání, způsobu života, snahy, bdělosti a soustředění. Při řeči v Benáresu asketa Kaundija jako první dosáhl probuzení a později i ostatní čtyři asketi a zrodila.
Buddha sám nic nenapsal, ale jeho slova a myšlenky nám uchovali jeho následovníci, kteří je uspořádali do Tří košů – Tripitaka, které tvoří buddhistický kánon. Učení se od doby svého zakladatele rozvíjelo a vyrostlo ve strom s mnoha větvemi, které již po 2500 let naplňují smyslem život milionů lidí, kteří se snaží dosáhnout vnitřní harmonie a souladu s lidmi i světem.
Ing. Miroslav Huryta
Použitá literatura:
Rudolf Janíček, Slunce orientu, Santal, Náchod 1996.
Kozák Jan, Ašvaghóša, Bibliotheca gnostica, Praha 2005.
Lesný Vincenc, Dhammpadam, Symposion, Praha.
Filipský Jan; Liščák Vladimír; Heroldová Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vydání, Votobia, Olomouc 1996. Read more...
>> středa 7. listopadu 2012
Ze života filozofů: Thales z Mílétu
Thales Mílétský je hlavním představitelem tzv. Mílétské školy ze 7. – 6. století př. n. l., která patří mezi filozofické školy předsokratovské. Byla pro ni charakteristická témata zkoumání, která se zaměřovala na univerzum, jeho vznik, složení a vývoj. Zachovalo se velmi málo původních textů, a navíc první řečtí filozofové používali jazyk plný symbolů a výrazů, jejichž správný význam nemusíme vždy odhalit. Proto se někdy může zdát, že mluví o odlišných věcech, ale spíše by se dalo říci, že mluví různým způsobem a z různých pohledů o věci jediné, o Univerzu neboli Přírodě.Život
Thales žil pravděpodobně v letech 624 – 547 př. n. l. Pocházel snad ze starobylého rodu Thélidů, který se po generace věnoval kněžství. Podle některých teorií má jeho jméno kořeny ve jméně Thalassa, což byla babylónská bohyně prvotního moře, která dala život všem bytostem.
Thales se vzdělával v Babylónských iniciačních centrech a v Egyptských chrámových školách. Studoval matematiku a geometrii, které později používal při plánování řeckých staveb. Vynalezl metodu měření vzdálenosti lodí na moři pomocí součtu podobných trojúhelníků.
Důležitou a oblíbenou činností pro něj bylo pozorování hvězd. Jednou dokonce sklidil posměch, když při takovém pozorování spadl do díry na cestě. Spoluobčané se mu smáli, že sice vidí do nebe, ale nevidí na cestu před sebou. Nicméně byl znalcem astronomie a astrologie a je známo, že s pomocí svých vědomostí předpověděl zatmění Slunce, k němuž došlo při bitvě Médů a Lýdů 28. 5. 585 př. n. l., a sestavil astronomický kalendář s chronologickými předpověďmi pro námořníky.
Jako velký filozof měl ve svém městě politický vliv, protože si svými pevnými zásadami a příkladným životem vytvořil respekt a úctu svých spoluobčanů. Dokonce je dokázal sjednotit v boji proti Lýdům a Médům, a tak si město udrželo vlastní nezávislost.
Učení
Thaletovy texty se bohužel nezachovaly. Krátké úryvky, které máme k dispozici, pocházejí z děl pozdějších autorů (především od Aristotela), kteří Thaleta citovali a komentovali jeho dílo. Některé základní myšlenky jsou tyto:
1) Počátkem všech věcí je vlhkost.
Vlhkost nebo voda je zde chápána jako alchymistický element, jako jeden z prvků, z nichž je stvořen svět. Představuje prvotní vody oceánu (jako Nun v Egyptě, Tiamat v Babylónu), které prostupují všechny věci, a tak jim dávají život. Někdy je tato voda spojována s vitalitou a principem plodnosti.
Thales popisoval svět jako místo prostoupené bohy, duchy a démony neboli neviditelnými entitami na duchovních úrovních, které se nacházejí v nitru všech věcí a bytostí. Tato myšlenka je známá jako hýlozoismus, život ve všech věcech nebo (jak říkali antičtí mudrci) bůh ve všech věcech. Chápali tak univerzum jako živou bytost a všechny jeho části stejně živé, protože v každé z nich se nachází jiskra života (nebo boha).
V současnosti používáme jednu důležitou matematickou pomůcku, kterou známe jako Thaletovu větu: "Všechny obvodové úhly sestrojené nad průměrem kružnice jsou pravé." Ačkoliv ji znali už Babylóňané a Egypťané, u kterých se Thales učil, on se zasloužil o to, že se začala používat mnohem více.
Thales byl vždy považován za prvního a největšího ze sedmi řeckých mudrců. A obyvatelé Mílétu si ho velmi vážili a věnovali mu pomník s větou, kterou pronesl, když umíral:
„Velebím Tě, ó Die, neboť jsi mne přiblížil k sobě. Jelikož jsem zestárl a nemohl jsem vidět hvězdy ze Země.“
Thales je dodnes známý především pro své matematické objevy, ale toho všeho dosáhl právě proto, že byl filozofem, že miloval moudrost a snažil se jí přiblížit svým životem i svým poznáním.
Jana Aksamítová Read more...
>> čtvrtek 25. října 2012
Podobenství o příčině strachu
Podle staré indické bajky žila myš neustále ve strachu, protože se bála kočky. Kouzelníkovi se jí zželelo a proměnil ji v kočku. Ta se pak ale bála psa. Tak ji kouzelník proměnil v psa. Pes se však začal bát levharta. A tak z něho udělal levharta. Ale i ten byl celý ustrašený před lovcem. V tom okamžiku to kouzelník vzdal. Proměnil levharta opět v myš a té řekl: „Ať udělám cokoli, nic ti nepomůže, protože ve svém nitru zůstáváš pořád myší.“Read more...
>> úterý 2. října 2012
Podobenství
Návštěva u starého profesora
Skupina bývalých studentů se sešla, aby navštívila svého starého univerzitního profesora. Během odpoledne si spolu povídali, ale zprvu veselý rozhovor se pomalu změnil ve stížnosti na zátěž v zaměstnání i v životě.Starý profesor nabídl všem občerstvení, odešel do kuchyně a vrátil se s velkou konvicí kávy a tácem plným nejrůznějších šálků, kterých bylo dokonce více než studentů, porcelánových, plastikových, skleněných i křišťálových. Některé vypadaly úplně obyčejně, některé dokonce velmi draze, jiné výjimečně a originálně. Pan profesor své bývalé žáky vybídl, aby si nalili kávu. Když už všichni studenti drželi vybrané hrnečky s kávou, profesor jim řekl:
„Pokud jste si všimli, vybrali jste si ty nejhezčí a nejdražší šálky, a ty obyčejnější jste nechali na tácku. I když je samozřejmě přirozené, že pro sebe chcete jen to nejlepší, je to hlavní příčina vašich problémů i vašeho stresu. Vždyť to, co jste ve skutečnosti opravdu chtěli, byla káva, ne hrníček, ale podvědomě jste sáhli po těch nejlepších a dokonce jste se i podívali, jaké hrníčky si vybrali ti ostatní. Přemýšlejte o tom. Život je jako káva a zaměstnání, peníze a společenské postavení jsou šálky. Jsou to jen nástroje, které kvalitu života nemění. Občas, když se příliš zaměříme na hrníček, zapomínáme si vychutnat kávu, kterou v něm máme... Takže, nenechte hrníčky, aby řídily vás život, ale soustřeďte se raději hlavně na tu kávu.“ Read more...
>> středa 19. září 2012
Ze života filozofů: Lao-c´
Toto jméno, které je tradičně spojováno s autorem klasického textu čínské literatury Tao-te-ťing, se překládá „Starý mistr“. Jde tedy o čestný titul, nikoli o osobní jméno. Při pokusech o rekonstrukci jeho života narážíme na naprostý nedostatek informací. Již nejstarší čínský historik S´-ma Čchien se sice pokusil podat alespoň základní přehled, ale své čtenáře upozorňuje na nejasnost a nespolehlivost předkládaných údajů.S´-ma Čchien uvádí, že jeho jméno bylo Li Er-tan a že se narodil ve vesnici Ču Jen, okrese Chu, státě Čchu. Dnes je zde město Lu-Ji, kde si návštěvníci mohou prohlédnout chrám vztyčený na místě, kde měl podle pověsti Lao-c´ přijít na svět. Dále uvádí, že byl archivářem ve státě Čou. Zajímavou kapitolou je téměř jistě legendární setkání Lao-c´a s Konfuciem, o čemž historik zachoval dvě vyprávění.
Poslední informací, kterou máme k dispozici, je příběh o odchodu Mistra, znechuceného poměry v Číně. Rozhodl se odejít na západ. Na hranicích strávil noc v domě strážce brány Kuan-jin. Ten poznal, jaký mudrc k němu přišel a uprosil ho, aby dříve než odejde, zapsal své učení. Mistr jeho prosbu vyslyšel, za noc sepsal text Tao-te-ťing. Ráno pak odešel a už ho nikdo nespatřil. Celá událost nese znaky legendy, neboť odejít na západ se v čínském myšlení této doby rovná pojmu dosáhnout ráje. Také Kuan-jin není jen tak obyčejný pohraničník, ale je božstvem, a není proto divu, že poznal velikost Mistra.
Název Tao-te-ťing pochází z období dynastie Chan z přelomu našeho letopočtu. První část, kapitoly 1-37, je věnována pojmu Tao a detailnímu zkoumání tohoto principu. Druhý oddíl, kapitoly 38-81, je věnován Te a jeho vztahu k Tao. Termín T´ing pak označuje klasickou nebo kanonickou knihu. V porovnání s jinými podobnými pracemi je text Tao-te-ťing nejen sbírkou výroků, ale zároveň obsahuje i výklad veršů, jejich rozšíření. Nelze sice říci, že by na sebe jednotlivé kapitoly přímo navazovaly, ale každá z nich představuje směs krátkého ponaučení a výkladu.
Obtížný je rovněž výklad pojmu Te. Nejčastěji se můžeme setkat s překladem „ctnost“ a „síla“. Snad nejsnáze přístupným způsobem pro pochopení Te je výklad jiného pojmu, a sice Wu-wej, ne-činění. Nejde zde o pasivní postoj, ale o aktivní jednání, které se ovšem neodchyluje od Tao. Takto bychom mohli říci, že je-li Tao cesta, Te je způsob, jak po ní kráčet, a přitom ne-jednat v rozporu s Tao.
Pavel Jeřábek Read more...
>> středa 12. září 2012
Podobenství: Zmrzačená liška (bajka arabského mystika Sádího)
Muž se procházel lesem a zahlédl lišku, která přišla o nohy. I pojala ho zvědavost, jak asi žije. Pak zahlédl, jak přichází tygr s kusem zvěřiny v tlamě. Tygr se nasytil a zbytek masa nechal lišce. Dalšího dne nasytil Bůh lišku s pomocí téhož tygra. Muž se zamyslel nad Boží velkomyslností a řekl si: ,,Taky jen tak budu odpočívat stranou v plné důvěře v Pána a on mi poskytne vše, co potřebuji.“ A to také udělal a vydržel to mnoho dní, ale nic se nedělo. Už měl doslova smrt na jazyku, když tu náhle uslyšel hlas: ,,Ty, jenž jsi na chybné cestě, otevři oči a viz pravdu. Řiď se příkladem toho tygra a přestaň si hrát na zmrzačenou lišku.“ Read more...
>> středa 5. září 2012
Podobenství o přátelství
Když se jednou malý chlapec procházel se svou maminkou po pláži, zeptal se jí: „Mami, jak to udělat, abych si udržel kamaráda, kterého jsem konečně našel?" Maminka chvíli přemýšlela, pak se sklonila a nabrala dvě plné hrsti písku a obě dlaně obrátila vzhůru. Jednu ruku zavřela a písek se jí začal sypat mezi prsty. Čím víc tiskla pěst, tím víc písku se sypalo pryč. Druhou ruku nechala úplně otevřenou a písek na ní zůstal všechen. Chlapec se pozorně díval a pak prohlásil: „Rozumím.“ Read more...>> úterý 28. srpna 2012
Ze života filosofů: Buddha a princ
Jistý princ toužil po tom, aby ho Buddha učil. Okázale přijel s bohatým průvodem a přepychově oblečený s mnoha dary předstoupil před učitele s žádostí, aby ho přijal za svého učedníka. Buddha mu řekl, že ještě není připraven, ať přijde za nějaký čas. Princ pochopil, že musí projevit více skromnosti. Příště předstoupil před Buddhu sám, ale stále měl drahé oblečení a šperky. I nyní mu Buddha řekl, že ještě není připraven. Po čase přišel princ velmi skromně oblečený, poklekl před učitelem a velmi pokorně žádal o přijetí. Buddha svolil, že prince bude učit, a řekl mu ať vyčká na jeho návštěvu, kterou vykoná v následujícím roce. Rok uplynul a zklamaný a trochu rozhněvaný princ vyhledal Buddhu. Vyčetl mu, že nesplnil své slovo a nenavštívil ho. Buddha mu odpověděl: "Princi, vzpomínáš si na starého žebráka, kterého jsi, když ti vstoupil do cesty při slavnostním průvodu, odkopl? To jsem byl já." Princ pochopil, že musí ujít ještě dlouhou cestu a vykonat mnoho práce na sobě samém, než ho Buddha přijme za učedníka. Read more...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
