FILOZOFIE DĚJIN

Přestože tento termín poprvé pravděpodobně použil Voltaire v roce 1765, původ tohoto postoje vůči dějinám je mnohem starší než dějiny samotné a ztrácí se v počátcích lidstva.
Můžeme říci, že ne všechny národy znaly dějiny jakožto vědu, avšak všechny je znaly jakožto filozofii. Římané čerpali morální naučení z historie, napodobujíce své kulturní otce, Řeky. Tvrdili, že byli inspirováni bohy a že barbaři, dokonce i za předpokladu, že měli také tuto „inspiraci“, byli naopak řízeni událostmi a směřovali ke svému vlastnímu zániku. Pro Egypťany byly jejich dějiny Svatými dějinami a totéž nacházíme u kultur Dálného východu a Ameriky.
Všechny národy se zkrátka považovaly za lepší než ostatní a věřily, že jim bohové pomáhali při jejich vzdělávání. Všechny národy postřehly množství nepředvídatelných okolností, které změnily jejich činy, a málo jich bylo tak omezených, že věřily v náhodu a nespravedlnost událostí.
Tyto nepředvídatelné okolnosti způsobily, že se začal hledat smysl a význam událostí, že se začalo hledat jejich „proč“. A takto se s prvními lidskými zkušenostmi zrodila filozofie dějin.
Prof. Jorge A. Livraga