POJETÍ ETIKY A MORÁLKY

Jestliže v současnosti máme v úmyslu vyhledat v jakémkoli slovníku pojmy „Etika“ a „Morálka“, nalézáme víceméně následující definice: Etika je součástí filozofie, která se zabývá povinnostmi člověka; Morálka je Věda o zvycích, obyčejích. Na první pohled je zřejmé, že koncept Etiky je překryt určitou „filozofickou glazurou“, zatímco Morálka je vymezena řadou pravidel, která nám slouží nanejvýš ke každodennímu soužití.
Bylo by zajímavé analyzovat původ rozdělení těchto dvou pojmů, protože to jsou svojí přirozeností bratři – blíženci. Analyzujeme-li obě slova etymologicky, shledáváme, že Etika pochází z řeckého „ethos“, zatímco Morálka má své kořeny v latinském „mores“. Je zajímavé, že obě slova mají stejný význam: obyčej nebo zvyklost. Tedy pojmy, které zkoumáme, jsou původně ekvivalentní. Existuje však jeden důležitý faktor: ve starověku se nikdy nechápal systém obyčejů odděleně od systému filozofického. Naopak, cílem každé filozofie bylo její přímé použití a žádný myslitel by se nechlubil tím, že hovoří jedním způsobem, a chová se jiným. Mluvíme-li slovy Bhagavadgíty, jsou Etika a Morálka, anebo lépe řečeno teorie a praxe, dvěma částmi jedné cesty. Pokud existoval faktor, který mohl ovlivnit paralelní rozvoj těchto dvou pojmů, byl jím čas a ne vždy správná interpretace vytvořená během dějin.

Čím si dnes připomínáme řeckou civilizaci? Právě prostřednictvím jejích umělců a velkých filozofů. Je to tím, že to, co je rozumové, nabylo odlišného aspektu než u starých Řeků. A jak si na druhé straně připomínáme dobu Římského impéria? Vojenskými pochody Římanů, jejich obrovskou silou a nezlomnou vůlí.
Zde docházíme k možnému řešení hádanky: jestliže Etika pochází z řečtiny, Morálka z jazyka starých Římanů (latiny), může tento detail stačit k tomu, aby se tyto pojmy mohly v našich myslích identifikovat s civilizacemi, které jim odpovídají. To je důvod, proč je Etika to teoretické, vznešené, to, co je hodno pouze velkých knih, zatímco Morálka je praktická a přímá, hodna člověka a činu.
Samozřejmě přitom nesmíme zapomenout na něco velice důležitého: jak Řekové, tak i jejich dějinní následníci, Římané, byli lidé s hluboce zakořeněnými představami a náboženským přesvědčením. Jedni i druzí cestou Rozumu nebo Jednání, víry anebo úcty k Zákonům Přírody hledali sjednocení, pochopení, nalezení svých Bohů, kteří pobývali ve výšinách jako povzbuzení člověka v jeho vzestupu.
Tedy, jestliže ideou těchto civilizací byla Ctnost jako prostředek dosažení Bohů, u Řeků stejně jako u Římanů, zmiňovali se o tomtéž, když mluvili o Etice a Morálce. Šlo o harmonizaci člověka, o to pomoci mu nalézt v sobě prameny spravedlnosti a dobroty, které mu umožní napít se z božských vod.

Dnes nemůžeme znovu vybudovat řecké Polis nebo Římskou říši takové, jaké byly před mnoha staletími, ale můžeme znovu oživit jejich staré a přesto stále nové pojetí Etiky nebo Morálky.