MALÁ ORIENTÁLNÍ FANTAZIE

Před mnoha, mnoha lety před mocného Prince předstoupil jeho nejstarší služebník. Měl bledou tvář, byl nedbale oblečen a kleče před trůnem ho vyděšeným hlasem žádal, aby mu na počest tolika let věrných služeb prokázal laskavost a daroval mu svého nejrychlejšího koně.
Princ se ho zeptal na důvod tak zvláštní prosby a služebník odpověděl:
„Pane, je to proto, že u vchodu do paláce, poblíž jeho bran, sedí Smrt a tak strašně se na mne šklebí, že jí chci utéci. Velmi se jí bojím a napadlo mne, že s vaším nepřemožitelným koněm mohu během několika hodin dorazit do Samarkandu a budu mimo její dosah.“
Princ, který byl tomuto služebníkovi velmi zavázán a vážil si ho z hloubky svého srdce, jej obdaroval koněm a váčkem plným zlatých mincí a nechal ho volně odjet. Když tuto záležitost probíral se svými rádci, velmi jej rozčílilo, že se Smrt prochází před branami jeho paláce a děsí jeho staré služebníky. Opásal se mečem s rukojetí ozdobenou drahokamy a vydal se k branám paláce, aby si promluvil se Smrtí. Našel ji stočenou do klubka pod stromem na zahradě a zeptal se jí:
„Ó, Smrti, proč jsi svým šklebem vyhrožovala mému služebníkovi a tak ho vyděsila?“
A ona mu odpověděla:
„Ó ne, Pane! Já jsem svým šklebem nevyhrožovala tvému služebníkovi ani ho neděsila. Prostě jsem byla překvapena, že ho vidím zde, neboť jsem jej očekávala v Samarkandu...“