KONFUCIUS

Síla jeho odkazu
Navzdory současným tvrzením o kvantitativních ukazatelích a síle množství nám filosofie dějin ukazuje nespočet příkladů mimořádných jednotlivců, velkých filosofických Duchů, kteří svými nadčasovými Idejemi, ovlivnili následující generace a staletí. Jejich životy byly často velmi obtížné, ve své době působili nenápadně nebo byli dokonce přijímáni negativně – „jako ti jiní, kteří mluví jinak, chovají se jinak...než spořádaná většina.“
Mistr Kung-Fu-Tse je pro nás vynikajícím příkladem takového myslitele, neboť přestože jeho životopis a výroky byly zaznamenány až několik století po jeho smrti, vyzářil během své inkarnace tak velkou sílu a nadčasové Ideje, že provázel dějiny svého státu a jistým způsobem i světa na další tisíciletí.  
Jeho Hovory a dvě díla známá jako Velké učení a Učení středu, která byla výtahem ze starověké sbírky textů Kniha obřadů, u níž je Mistr Kung uváděn jako autor nebo kompilátor, byly povinnou četbou ke zkouškám do státní služby po šest století čínského císařství. Tyto zkoušky byly zrušeny až v roce 1905. Tato díla tvořila součást tzv. Třinácti klasických knih. Tento soubor, do něhož patří díla básnická, filosofická, historická stejně jako obřadní texty a kniha věštectví, byl Číňany vnímán jako základní literatura, zdroj pravdy a poznání. Ve starověku mělo kanonické postavení pět z nich: Kniha proměn, Kniha dokumentů, Kniha písní, Kniha obřadů a Letopisy jar a podzimu. U všech těchto pro Čínu zásadních děl je Kung Fu-c´ uváděn buď jako kompilátor, komentátor nebo vydavatel.

„Můžeš opravdu někoho milovat a nepožadovat od něho, aby se namáhal? Můžeš být někomu opravdu věren a nepoučovat ho. (Hovory XIV, 8)
„ O urozeném muži, který nikdy nejídá tak dlouho, až je nasycen, který si nežádá pohodlí ve svém domě, který pilně jedná a opatrně mluví, který se přátelí s těmi, kdož znají Cestu, a tím své chyby opravuje – o takovém muži lze vpravdě říci, že má zalíbení v učení. (Hovory I, 14)
„Podával jsem dále, čemu jsem se naučil, aniž jsem sám něco vymyslil: Byl jsem věren mužům starověku a miloval jsem je...“ (Hovory VII, 1)
„Kdo může získat znalost nového oživením starého, je schopen být učitelem.“ (Hovory II, 11)
„I když jsem jen s třemi lidmi, vždy se mohu od nich něčemu naučit. Vyberu si dobré vlastnosti, které budu moci napodobit, a špatné, které mě poučí, co u mne vyžaduje nápravu.“ (Hovory VII, 21)
„Od nejchudšího vzhůru – počínajíc mužem, který nemohl přinést lepší dar než svazeček sušeného masa – nikomu jsem neodepřel poučení.“ (Hovory VII, 7)
„Mladí muži by se měli chovat synovsky, když jsou doma a uctivě ke starším, když jsou mimo domov. Měli by být opravdoví a držet slovo. Měli by všem věnovat lásku, ale sbližovat se jen s těmi, kdo jsou humánní. Jestliže jim po vykoná všech těchto povinností zbývá ještě nějaká energie, měli by ji použít ke studiu ´kultury´“ (Hovory I, 6)
„...Poučuji jen toho, kdo je pln horlivosti. Osvěcuji jen toho, kdo překypuje vzrušením. Zdvihnu-li jeden roh, nevyučuji ho již dále, nemůže-li mi přinést ostatní tři. (Hovory VII, 9)
„Kdo čeká, že bude moci vyjít z domu jinak než dveřmi. Jak to, že nikdo nejde touto naší Cestou?“ (Hovory VI, 15)