Filozofie pro Život

Ze života filozofů: Lao-c´

Toto jméno, které je tradičně spojováno s autorem klasického textu čínské literatury Tao-te-ťing, se překládá „Starý mistr“. Jde tedy o čestný titul, nikoli o osobní jméno. Při pokusech o rekonstrukci jeho života narážíme na naprostý nedostatek informací. Již nejstarší čínský historik S´-ma Čchien se sice pokusil podat alespoň základní přehled, ale své čtenáře upozorňuje na nejasnost a nespolehlivost předkládaných údajů.

S´-ma Čchien uvádí, že jeho jméno bylo Li Er-tan a že se narodil ve vesnici Ču Jen, okrese Chu, státě Čchu. Dnes je zde město Lu-Ji, kde si návštěvníci mohou prohlédnout chrám vztyčený na místě, kde měl podle pověsti Lao-c´ přijít na svět. Dále uvádí, že byl archivářem ve státě Čou. Zajímavou kapitolou je téměř jistě legendární setkání Lao-c´a s Konfuciem, o čemž historik zachoval dvě vyprávění.

Poslední informací, kterou máme k dispozici, je příběh o odchodu Mistra, znechuceného poměry v Číně. Rozhodl se odejít na západ. Na hranicích strávil noc v domě strážce brány Kuan-jin. Ten poznal, jaký mudrc k němu přišel a uprosil ho, aby dříve než odejde, zapsal své učení. Mistr jeho prosbu vyslyšel, za noc sepsal text Tao-te-ťing. Ráno pak odešel a už ho nikdo nespatřil. Celá událost nese znaky legendy, neboť odejít na západ se v čínském myšlení této doby rovná pojmu dosáhnout ráje. Také Kuan-jin není jen tak obyčejný pohraničník, ale je božstvem, a není proto divu, že poznal velikost Mistra.

Samotný text vykazuje znaky, jež naznačují, že jeho autorem není jeden člověk, ale že jde spíše o sbírku výroků sestavených do jednoho souboru. Text je ale připisován Lao-c´ a původně byl také označován jeho jménem, což je tradice pro čínské písemnictví typická. Nejstarší nalezený exemplář se pak vyznačuje prohozením obou částí, tedy díl věnovaný Te předchází tomu, který pojednává o Tao.

Název Tao-te-ťing pochází z období dynastie Chan z přelomu našeho letopočtu. První část, kapitoly 1-37, je věnována pojmu Tao a detailnímu zkoumání tohoto principu. Druhý oddíl, kapitoly 38-81, je věnován Te a jeho vztahu k Tao. Termín T´ing pak označuje klasickou nebo kanonickou knihu. V porovnání s jinými podobnými pracemi je text Tao-te-ťing nejen sbírkou výroků, ale zároveň obsahuje i výklad veršů, jejich rozšíření. Nelze sice říci, že by na sebe jednotlivé kapitoly přímo navazovaly, ale každá z nich představuje směs krátkého ponaučení a výkladu.

Ústřední pojem Tao se obvykle překládá jako cesta, stezka, v hlubším filozofickém kontextu je pak myšlena cesta Nebes. Je to ovšem mnohoznačný pojem, který v jeho nejvyšším smyslu nelze definovat žádným lidským jazykem. „Tao, které lze postihnout slovy, není věčné a neměnné Tao; jméno, které lze pojmenovat, není věčné a neměnné jméno.“ Je to základ, kořen, původ všeho, co bylo, je a bude.

Obtížný je rovněž výklad pojmu Te. Nejčastěji se můžeme setkat s překladem „ctnost“ a „síla“. Snad nejsnáze přístupným způsobem pro pochopení Te je výklad jiného pojmu, a sice Wu-wej, ne-činění. Nejde zde o pasivní postoj, ale o aktivní jednání, které se ovšem neodchyluje od Tao. Takto bychom mohli říci, že je-li Tao cesta, Te je způsob, jak po ní kráčet, a přitom ne-jednat v rozporu s Tao.

Pavel Jeřábek