Filozofie pro Život

Ze života filozofů: Martin Luther

Narodil se roku 1483 v Eislebenu v Německu a vyrůstal v chudé rodině jako jedno z devíti dětí; jeho otec se postupně vypracoval, což mu umožnilo podporovat svého nadaného syna na studiích. Vystudoval filozofii v Erfurtu a po studiích se rozhodl vstoupit do augustiniánského kláštera, v roce 1507 byl vysvěcen na katolického kněze.

V tomto období začínají jeho pochybnosti o řadě církevních dogmat. Od roku 1508 působil jako učitel filozofie a teologie na univerzitě ve Wittenbergu a stále častěji zažíval rozpor mezi tím, co nacházel při studiu Bible, a oficiálním učením tehdejší církve. Tento vnitřní boj se odráží ve známém díle 95 tezí, které bylo určeno pro akademickou obec a kde kritizuje tehdy velmi rozšířenou praxi odpustků. Luther říkal, že „není bezpečné ani čestné jednat v rozporu s vlastním svědomím“, a proto, navzdory hrozbě klatby, psal další reformační spisy, ve kterých hájil své názory. Jeho myšlenky se rychle šířily a byly vykládány různým způsobem, někdy až velmi radikálním, od čehož se Luther vždy distancoval. Přesto začal být ze strany církve obviňován z kacířství. Seznámil se i s učením Jana Husa a pochopil, že jejich myšlenky mají mnoho společného, až byl nakonec v roce 1521 papežem Lvem X. exkomunikován. Přežíval díky ochraně kurfiřta Fridricha Moudrého, který ho v nejobtížnějších dobách skrýval na svém hradě. Avšak Luther pracoval neúnavně dál, a přestože zpočátku neusiloval o vytvoření nové církve, ale o reformu té stávající, stal se nakonec jedním z těch, kteří stáli u zrodu církve evangelické, a zařadil se tak do myšlenkového proudu reformace. Oceňoval hlavně autoritu Bible a nadřazoval ji nad autoritu církve; zásadní pro něj byla víra člověka, která v jeho očích stojí vysoko nad lidským rozumem a logikou. Proto byl i poměrně skeptický ke snahám humanistů jako byl Erasmus Rotterdamský.

Napsal více než sto děl, z nichž jsou nejznámější překlady Starého a Nového zákona, kdy dokázal předat lidem svaté písmo v jazyce snadno pochopitelném a přístupném každému. Miloval hudbu, nezříkal se radostí života v uměřené míře a napsal i řadu písní. Říkal, že „…hudba je jedním z nejkrásnějších a nejnádhernějších darů božích. Je jedním z nejlepších umění, noty oživují slova, hudba zahání duchu smutek.“ V roce 1520 se oženil a jeho dům se stal centrem, kde se setkával s přáteli a kde probíhala řada důležitých diskusí.

Usilovně pracoval, bojoval za své přesvědčení bez ohledu na názory ostatních, snažil se o autentické vyjádření toho, co cítil, prostřednictvím jednodušší církevní formy. Říkal, že „člověk, který není ochoten pro něco zemřít, není hoden toho, aby žil“.

Zemřel uprostřed své práce a snahy o reformovanější církev ve svém rodišti v Eislebenu v roce 1546 ve věku 63 let.

MUDr. Lucie Šrámková