LIDOVÉ TRADICE V ČESKÉ A MORAVSKÉ SVATBĚ

„Vy manželé hezky,
dej vám Pán Bůh štětí:
aby se vás nechytily
nikdy žádný stezky.
Vy manželé mladí,
mějte se vždy rádi:
chcete-li bejt spolu šťastni,
varujte se vády.
Varujte se vády,
Mějte se vždy rádi:
když se někdy pohádáte,
ať to neví žádný.“

Námluvy, ohlášky
Námluvy se zpravidla odehrávaly v neděli družebné. Matka dívky dbala na to, aby vše doma bylo uklizeno a bylo připraveno občerstvení. V brzkém odpoledni přišel malý průvod, který tvořili družba, rychtář s některým konšelem, ženich se svým otcem. Uvítali je rodiče dívky. Pak promluvil družba, jehož úlohou bývalo umožnit, aby se dva zamilovaní stali manželi, představil ženicha a požádal pro něho o nevěstu. Pokud rodiče nebyli proti, matka budoucí nevěsty přivedla dívku a družba se v její přítomnosti ptal, zda rodiče svolují a zda ona chce přítomného mládence. Všichni se posadili ke stolu, mládenec vedle své vyvolené, a věnovali se jídlu a pití, ale také domluvě týkající se věna nevěstina. Po té rychtář s konšelem stvrdili vše svým podpisem. Tak se z dívky stala nevěsta a z mládence ženich. Po tři neděle kněz ohlašoval před všemi budoucí sňatek, jen nevěsta (někde i ženich) je nesměli poslouchat, protože by manželství nebylo svorné. Nastalo období příprav a shonu, lidové pořekadlo říká, že do svatby se nevěsta musela devětkrát zbláznit. Snoubenci si nedávali modlitby ani svaté dárky a křížky.
Svatba se mohla konat kterýkoli den v týdnu kromě pátku, který byl považován za nešťastný. Obvykle se svatba konala v úterý. Dodnes se také často dodržuje zvyk, že květen není vhodným měsícem pro svatbu. Věřilo se, že jeden z novomanželů brzy zemře.

Večer před svatbou - vše je připraveno
Koláče jsou upečené (nevěsta nesmí pomáhat při pečení koláčů, protože by v manželství trpěla nedostatkem) – hospodyně si dala záležet, prý by manželství nebylo šťastné, kdyby se koláče nepodařily. Hosté jsou zvání a posílají příspěvek jídla k hostině nebo kousek chleba. Za to jim nevěsta posílá koláče. Přátelé dávají drobné dárky – „na čepec“ nevěstě, „na kolíbku“ ženichovi.
Večer před svatbou družičky vijí věnce, ženich s družbou přivádí muzikanty, aby nevěstě zahráli pod okny. Pak zahrají ženichovi, družičkám, a dokonce i koním, kteří povezou nastávající do kostela. Otec nevěsty všechny pozve do stavení, pohostí je koláči a pivem a všichni tancují a radují se.

Svatební den
Časně ráno družba znovu všechny obchází a uctivě zve na svatbu a zjišťuje, kolik lidí se zúčastní hostiny, kterou strojí rodiče nevěsty. Družba si také vyžádá družičku, a pak se všichni sejdou u snídaně v domě ženichových rodičů. Družba poděkuje všem, že doprovodí ženicha na svatbu. Ženich požádá rodiče o požehnání, otec i matka mu požehnají, a všichni vycházejí ze stavení. Ženich nesmí šlápnout na práh a musí vykročit pravou nohou.
Ustrojená nevěsta je uzavřena do komory, ženy jí radí, že se má snažit spatřit ženicha dříve než on spatří ji, aby získala v manželství nadvládu. Nevěsta musí plakat, jinak by krávy nedojily, až bude hospodyní. Přichází ženich s průvodem, družba promlouvá k rodičům dívky a nese ji koláč, který upekli v ženichově domě. Když ženy, které jsou s dívkou v komoře, otevřou, jdou snoubenci požádat o požehnání rodiče nevěsty a poděkují jim za vychování. Družička všem rozdává snítku rozmarýny (nebo myrty). Svatební průvod zahajuje hudba, za ní jede nevěsta s družbou nebo mládencem, ženich s družičkou, ostatní svatebčané, nejprve mužští, na konec ženy. Muzikanti vyhrávají, svatebčané rozhazují malé koláčky „metačky“.
Nevěsta musí mít nové šaty, ale ne v barvě modré (byla by nešťastná) nebo černé (jeden z novomanželů by brzy zemřel, někde se vykládá, že by manželka byla často bita od muže).

Svatební obřad
V kostele se pan farář snoubenců ptal, zda míní dobrovolně vstoupit do stavu manželského. Snoubenci odpověděli, že ano, spojili své ruce a farář na ně položil štolu se slovy: „Co Bůh spojil, toho člověk nerozlučuj.“ Požehnal novomanželům, pokropil je svěcenou vodou. Požehnal dva prsteny, jeden ženich navlékl nevěstě, druhý nevěsta navlékla ženichovi.
Obřad a doba brzy po obřadu je doprovázena množstvím zvyklostí, které se kraj od kraje drobně odlišují:
- nevěsta má, když kleká k oltáři, přikleknout šos kabátu, aby se v manželství nebála
- před mší dávají manželé na ofěru (manželka si peníz od manžela schová a nakoupí věci di domácnosti, které dlouho budou složit, na ofěru dá peníz předem připravený)
- za oltářem má žena šlápnout manželi na podpatek boty a uštědřit mu herdu do zad, aby byla v domě skutečnou paní
- když vychází z kostela, má se dívat, zda prvně uvidí muže nebo ženu a tak pozná, zda se jí dříve narodí syn nebo dcera
- svatebčané při obřadu sledují kostelní svíce, protože dříve zemře ten, na jehož straně temněji hoří
- družička a mládenec se snaží vzít z hlavy ženicha a nevěsty věneček, dříve než vstanou od oltáře
- znamení, že manželství bude šťastné novomanželé spatřují v tom, zda spatří červenku, vlaštovku či holuba s holubicí; pokud by spatřili vránu, docházelo by k rozporům; pokud na nevěstin závoj usedne moucha, manželství se vydaří.

Svatební hostina a veselí
Po obřadu se jde s muzikou do hospody „čekat“ a tancovat, než bude v domě nevěsty připraven oběd. Někde chodívají hosté ze strany ženicha na hostinu k jeho rodičům, hosté něvěsty pak k nevěstě, jinde vystrojují hostinu rodiče nevěsty. Před jídlem nevěsta krájela chléb tupým nožem, aby se vidělo, zda bude štědrou hospodyní nebo lakotnou. Také to, s jakou kůrkou ukrojila skývu, ukázalo, zda se dříve narodí chlapec či děvčátko. Před hostinou uvítá družba hosty, pronese modlitbu a již se začne s jídlem. Na hostině se jí dost a dost, je připravováno: hovězí polévka s kroupami, jahelná kaše k medem nebo perníkem, hovězí maso s křenem na smetaně, hrách s perníkem (často hrách končí na zemi, když ho družba upustí celou mísu na zem), sele nadívané jablky, skopové maso, vepřová pečeně se zelím, slepice s nudlemi a hrozinkami, pečené husy a kachny, koláče a buchty. Družbova úloha na svatbě je nemalá, na vše musí dohlédnout a často koření vtipem a veselím. Vybírá drobné peníze pro muzikanty, pro kuchařky a samozřejmě pro novomanžele, při tom zpívá nebo recituje. Družička peníze odevzdá nevěstě. Po jídle je přinesena velká mísa s vodou, která je navoněná. Družba žádá všechny, aby se umyli a do vody peníz pustili. Na závěr hostiny čekal „strom“, trn nebo keř zasazený do buchty bohatě zdobený cukrovím a perníkovými děťátky, ořechy a sušeným ovocem. Nevěsta musela zatřást stromem, jenž býval nastrojen tak, aby spadlo na talíř děťátko.
Na konec se družba omluvil za nedostatky kuchařky, muzikantů a své a zval všechny do hospody. O půlnoci odvedl nevěstu s dvěma hudebníky a družičkami k ženichovi do jejího domu. Ostatní se veselili do rána. Druhý den tu na všechny čekal bohatý oběd, po němž přijel vůz pro nevěstu a její věno. Ženy z domu ženicha museli nevěstu vykoupit koláčem zdobeným ratolestmi. Nevěsta se rozloučila s rodiči, poděkovala a dostala požehnání. Když dorazili do ženichova domu, přivítali je rodiče ženicha a požehnali jim. Nevěsta se měla nejprve podívat do kamen, aby se jí nestýskalo po domově. Po prohlídce domu následovala večeře, kdy byla nevěsta usazena na nejčestnější místo. Opět se vybírali peníze pro novomanžele.

Čepení nevěsty
Ženy odvedly nevěstu do komory, sundaly z hlavy věnec a rozpletly vlasy. Nejstarší z žen nebo nevěstina kmotra posadila připravený čepec na hlavu nevěstě, ale ta jej dvakrát shodila, teprve potřetí si jej ponechala. Při tom hrála hudba a ženy zpívaly. Někde čepení probíhalo až na nedělní hostině, která se nazývala „psí nos“ nebo „úcta“. Čepením byla mladá žena přijata mezi vdané ženy a hospodyně.
Večer šli všichni do hospody pokračovat v tanci.
Další den bývalo zvykem stínat kohouta. Kohout představoval zlé kousky, za které musel být potrestán. Po jeho odsouzení byl sťat, upečen a sněden.
V neděli se sešli všichni v domě rodičů nevěsty na „dobrou vůli“. Tradovalo se, že nevěsta do té doby nesmí k rodičům, aby manželovi neutíkala.
Staročeská svatba patřila k nejdůležitějším rodinným obřadům a tradice, které ji doprovázely, odpovídaly rozloučení se se svobodou a volností, přijetí odpovědnosti a přípravě na narození dětí. Svatebním obřadům a zvykům býval přikládán velký význam. Časem jich však ubívalo a dnes bychom ani nerozuměli tradičním oslavám, které pokládáme za pověry, slzám, které prolévala nevěsta, a možná ani veselí, které spojilo nejen dvě rodiny, ale často i celou vesnici.

Ing. Dana Gabrielová