Filozofie pro Život

Ze života filozofů: Buddha

Narodil se jako Siddhártha Gautama v Kapilavastu 564/3 př. n. l. a zemřel 13. října 484/3 př. n. l. v Kušinagaře. Podle théravádové tradice žil v letech 623–543 př. n. l. Pocházel z královského rodu Šákjů, a později je proto nazýván Buddha Šákjamuni. Jeho otec Suddhódana byl vládcem země. Podle legendy se královně Máje před početím syna zdálo, že jí do pravého boku vstoupil Bílý slon, což bylo věštci vyloženo jako znamení zrození výjimečného člověka. Matka ho porodila během cesty z Kapilavastu do rodného domu v háji u nepálské vesnice Lumbiní. Sedm dní po porodu zemřela a její sestra Mahápradžápatí Gautamí, která měla syna jen o pár dní mladšího, Siddhártu adoptovala. Celé dětství a mládí prožil v přepychu a pohodlí. V šestnácti letech se oženil s dívkou Jašódharou.

Tradice vypráví, že v pohodlí a bohatství paláce nenacházel klid, a proto ve 29 letech odešel z domova, aby nalezl způsob, jak zbavit lidi utrpení. Před odchodem prožil tři setkání, která mu ukázala strastiplnost a pomíjivost lidské existence. Na svých cestách po Kapilavastu se setkal se starým mužem, zkrouceným bolestí, neduživým, vrásčitým, s námahou se pohybujícím. Poznal také nemocného, bezmocného ve své bolesti a odkázaného na pomoc a milosrdenství druhých a nakonec jej ranilo setkání s pohřebním průvodem a konfrontace s mrtvým a smrtelností. Poznává, že ani on, ani nikdo jiný, nemůže uniknout stáří, nemoci a smrti. Rádža Suddhódana se snaží vyplnit všechna přání svého syna. Siddhárta ale po setkání se šramanou (mudrc, asketa) odchází do bezdomoví, aby nalezl lék na lidské utrpení.

Protože jej ranilo poznání pomíjivosti, v následujících 6 letech se plně věnoval hledání toho, co je věčné, co nepodléhá zákonu cyklů. Setkával se s různými učeními, ale žádné mu nedalo odpověď na jeho otázku. Gautama se připojil ke šramanům Árádovi Kálámovi a Udrakovi Rámaputrovi, učitelům vysvobození, a brzo jejich učení uskutečnil. Poté odešel mezi potulné učitele, kteří se snažili dosáhnout vysvobození prostřednictvím extrémní askeze, a sám trýznil své tělo ve snaze osvobodit duch. Téměř zemřel, aniž by dosáhl osvobození od utrpení, a to ho přivedlo k pochopení nesmyslnosti této cesty.

K poznání pravdy a probuzení dospěl během meditace pod stromem Bódhi. Zjevil se mu démon Mára a sliboval mu moc, slávu a bohatství, když se vzdá svého úsilí. Gautama vytrval a nalezl východisko z koloběhu zrození a smrti, cestu nad askezí i luxusem, Zlatou střední stezku, a stal se Buddhou - Osvíceným. Poznal Čtyři vznešené pravdy, které poprvé sdělil svým druhům asketům v Gazelím parku Isipataně u Benaresu. První pravda popisuje situaci člověka: zrození, stárnutí, nemoc, umírání jsou utrpení; zármutek, nářek, bolest, nespokojenost a neklid jsou utrpení. Druhá pravda popisuje příčinu utrpení jako žízeň po smyslové radosti, žízeň po životě. Třetí pravda je o zániku utrpení, o zániku žízně. A toto se uskuteční prostřednictvím čtvrté pravdy skrze následování Osmeré ušlechtilé stezky. Tato zahrnuje rozvíjení a dosažení správného úmyslu, názoru, řeči, jednání, způsobu života, snahy, bdělosti a soustředění. Při řeči v Benáresu asketa Kaundija jako první dosáhl probuzení a později i ostatní čtyři asketi a zrodila.

 V následujících 45 letech Buddha putoval a šířil své učení mezi lidmi. V 80 letech těžce onemocněl, ale ani silné bolesti neovlivnily jeho jasnou mysl. V háji u Kušinagarí si vybral místo, kde chtěl zemřít. Po Gautamově smrti bylo jeho tělo spáleno na hranici a rozhodnuto, že ostatky se rozdělí a zřídí se náhrobky - stúpy na Buddhovu památku.
Buddha sám nic nenapsal, ale jeho slova a myšlenky nám uchovali jeho následovníci, kteří je uspořádali do Tří košů – Tripitaka, které tvoří buddhistický kánon. Učení se od doby svého zakladatele rozvíjelo a vyrostlo ve strom s mnoha větvemi, které již po 2500 let naplňují smyslem život milionů lidí, kteří se snaží dosáhnout vnitřní harmonie a souladu s lidmi i světem.
Ing. Miroslav Huryta

Použitá literatura:
Rudolf Janíček, Slunce orientu, Santal, Náchod 1996.
Kozák Jan, Ašvaghóša, Bibliotheca gnostica, Praha 2005.
Lesný Vincenc, Dhammpadam, Symposion, Praha.
Filipský Jan; Liščák Vladimír; Heroldová Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vydání, Votobia, Olomouc 1996.