Filozofie pro Život

Ze života filozofů: Herakleitos

 Filozof Herakleitos, kterému je přisuzován královský či šlechtický původ, se narodil na západním pobřeží Malé Asie ve městě Efesos a pravděpodobně žil v letech 535 – 475 př. n. l. Jeho otec, Bloson nebo podle některých Herakont, byl přímým potomkem zakladatele města Androkla, synem athénského krále Kodra. Jako prvorozený syn byl Herakleitos předurčen k zastávání významného úřadu v čele vlády, ale vzdal se tohoto privilegia ve prospěch svého bratra a celý svůj život se věnoval filozofii, která pro něj byla důležitější, než jakýkoli úřad. Přesto mu záleželo na osudu města a podle zpráv od Diogena Laertia byl velmi rozhořčen na obyvatele Efesu, když údajně kvůli přílišné zdatnosti vyhnali jeho přítele Hermodóra, který zde vládl. „Dav, jako psi, štěká na toho, koho nezná, a jako osel dává přednost slámě před zlatem.“

Herakleitos byl známý svým hrdým, mrzutým a melancholickým charakterem a bylo mu vytýkáno, že pohrdá lidmi, a neuznává nikoho kromě sebe samého. Jako filozof však necítil opovržení vůči lidským bytostem, ale pohrdal charakteristikami, kterých lidé nabývají v davu, když nejednají v souladu s charakteristikami své vznešené duše, ale nechají se strhnout k opačnému jednání. „Jeden jediný člověk má pro mne větší hodnotu než deset tisíc, pokud je lepší.“

Nejvíce ho zajímala filozofie Parmenida, jehož byl současníkem, a nechal se inspirovat jeho učením, ale nikdy se nezmiňoval o žádném svém Učiteli. O jeho filozofii se traduje, že obsahuje důležité ideje, avšak špatně pochopitelné. Proto získal přízvisko „Temný“. Dle věštby z Delf, Herakleitos nevykládal ani neskrýval své myšlenky, nýbrž je vyjadřoval prostřednictvím symbolického jazyka. Napsal knihu, kterou pojmenoval, stejně jako většina předsokratovských filozofů, O přírodě a rozdělil ji do tří částí: O vesmíru, O státu a o Božstvu. Uložil ji do Artemidina chrámu v Efesu, aby naznačil, že nikdo nebo velmi málo lidí je schopno ji pochopit. Poslední období svého života trávil osaměle v horách a živil se pouze trávou a bylinami. Do města se vrátil, když začal trpět vodnatelností, aby zde vyhledal léčbu. Lékaři mu však nenabídli žádnou pomoc a proto, jak se traduje, v pokusu zbavit své tělo přílišného množství vody, se zahrabal do hnoje a nepoznán se tak stal potravou psů.

Učení
Herakleitos mluví o existenci Prvotního a Univerzálního Principu: „Všechny věci jsou Jedno: toto je Moudrost. Z Jedna vycházejí všechny věci a ze všech věcí Jedno.“ Jako počátek a Prvotní Substanci uvádí Oheň, z něhož se tvoří všechny věci a znovu se do něj navrací. Oheň prochází neustálou transformací, kterou Herakleitos spatřuje v nepřetržitém Plynutí a Pohybu. Proto dává známý příklad řeky, která neustále plyne, říká, že vody, které tečou, nejsou nikdy stejné, a proto nemůžeme dvakrát vstoupit do jedné řeky. „Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky, ani se dvakrát dotknout pomíjivé, svou povahou totožné podstaty.“ Pro Herakleita vzniká pohyb bojem mezi protiklady manifestovaného světa a jejich snahou o dosažení rovnováhy. Pohyb a neustálá transformace vede všechny věci k návratu k prvotnímu Počátku. Konečnou příčinou všech transformací Vesmíru i Země je Logos neboli věčný rozum.

Herakleitos se zmiňuje o charakteristikách jednotlivých duší: za nejlepší považuje duše ohnivé a suché a za nižší považuje duše vlhké a smíšené s vodou. Dále mluví o společném božském aspektu, který někteří filozofové nazývají jako Nús a on používá termín "Společné". „Bdící mají jeden společný svět, avšak spící se obracejí každý do svého vlastního“. Zmiňuje se o tzv. Sofon, jenž symbolizuje veškerou moudrost, které je vždy odděleno od všech věcí, je nade všemi věcmi, přestože do nich může proniknout. Abychom mohli pochopit Sofon, musíme se řídit Nús, vyšším elementem v člověku. Podle Herakleita projevený svět skrývá Sofon, to, co opravdu Je. "Příroda se ráda skrývá." Člověk je také podřízen Plynutí, ale zároveň vlastní Nús, a pokud má suchou duši z Ohně, tíhne k Sofon, k tomu Božskému. Hérakleitos vysvětluje, že člověk tíhne k Božskému, a proto ještě není Božský. Kdyby už byl Božským, kdyby už byl Sofon, byl by Bohem. Jelikož k němu však pouze „tíhne“, je filosofos, což znamená „hledám Božské“. „Moudrost je jedna jediná věc: poznat rozum, který řídí všechny věci prostřednictvím všech věcí.“

Eva Bímová