Filozofie pro Život

Ze života filozofů: Hypatia z Alexandrie
Krásná, moudrá, vzdělaná žena a charismatická žena, která pro svou výjimečnost nikomu ve své době nezůstala lhostejná. Inspirovala řadu pozdějších uměleckých děl a koneckonců i nedávný film. Mnozí ji milovali a obdivovali a jiní nenáviděli, což nakonec předčasně ukončilo její život. Životní příběh Hypatie nás zavádí do Alexandrie, jednoho z největších a nejvýznamnějších center své doby. Hlavní město Egypta pojmenované po Alexandru Velikém získalo proslulost za Ptolemaiovců a stalo se střediskem obchodu, kultury, vědy i filozofie spojujícím vlivy Východu a Západu.

Hypatia se narodila kolem roku 370, byla dcerou matematika a filozofa Theona, jednoho z nejvzdělanějších mužů v tehdejší Alexandrii. Její otec přednášel matematiku, byl představeným Múseia (vysokého alexandrijského učení) a sám svou dceru vychovával a vzdělával. Pod jeho vedením studovala filozofii, matematiku, astrologii a astronomii, pomáhala mu psát některá díla a spolupracovala na jeho výzkumech. Vedl ji také k fyzickému cvičení v souladu s ideálem harmonického rozvoje těla a duše. Učil ji o podstatě různých náboženství světa a tom, jak lze ovlivnit posluchače silou slov.

Studovala též v Athénách a v Itálii. Po návratu do Alexandrie začala sama přednášet a ve 31 letech se stala ředitelkou Múseia. Vyučovala matematiku a filozofii, zvláště pak filozofii neoplatónskou. Vycházela ze svých předchůdců a to hlavně z Plotina a Jamblicha.

Velmi brzy se stala proslulou osobností. Její přednášky navštěvovali nejen posluchači z Alexandrie, ale přijížděli až z Říma či z Athén, aby ji mohli slyšet. Dochované prameny nám ji popisují jako ženu výjimečné krásy, která dokázala nádherně a moudře mluvit. Měla množství ctitelů, její studenti ji obdivovali, ale ona se zavázala tomu, že nebude ženou jednoho muže, ale že zasvětí celý svůj život poznání. Vypráví se, že když se ve voze objevila na ulici, lidé jí házeli květiny, vítali ji, přinášeli jí dary a plakali dojetím. Nazývali ji "Pannou nebes" nebo "Neposkvrněnou hvězdou".

Věnovala se především astronomii a matematice, kromě jiného napsala komentáře k ptolemaiovským astronomickým pracím, Diophanově Aritmetice a Apolloniovým Kuželosečkám. Rozvinula myšlenky o dělení kužele pomocí různých rovin, o hyperbolách, parabolách a elipsách. Svému otci pomáhala v psaní jedenáctidílného komentáře k Ptoleimaiovu Almagestu. Spolu se svým otcem a svým nejlepším žákem Synesiem se též podílela na vynálezu astrolábu, přístroje používaného ke studiu astronomie, který umožňoval napodobovat pohyby nebeských těles.

V době, kdy Hypatia žila v Alexandrii, začínalo nad ostatními náboženstvími převládat křesťanství. Na začátku roku 390 vypukly první střety mezi věřícími různých náboženství a brzy nato se rozpoutal osudový konflikt mezi křesťanským vůdcem Cyrilem a římským prefektem Orestem. Hypatia byla Orestovou přítelkyní, a to bylo důvodem, proč ji Cyril začal nenávidět. Byla příliš učená a oblíbená a přitom patřila k pohanům. To vše stupňovalo Cyrilovu nenávist. V roce 412 se stal alexandrijským biskupem a přesvědčil své přívržence, že Hypatia představuje nebezpečí pro křesťanskou obec a že bude nejlepší se jí zbavit. Navíc ho velmi dráždilo, že na její přednášky dochází mnoho velmi významných lidí a mezi nimi i jeho úhlavní nepřítel Orestes.

Je více než pravděpodobné, že Hypatiina smrt byla dílem samotného alexandrijského biskupa. Nástrojem jeho pomsty se stali mniši, příslušníci fanatické sekty "Nitrian", kteří Hypatii brutálně zavraždili. Odvlekli ji za vlasy do nynějšího chrámu sv. Michala, strhali z ní oblečení a nabroušenými mušlemi jí sedřeli kůži z těla, nakonec její tělo spálili za městem. Za její smrt nebyl nikdo potrestán.

MUDr. Lucie Šrámková