Filozofie pro Život

Vitřní zrcadlo

Dnes, když mýtus o stejnosti ztrácí na významu, lze lépe ocenit moudrost starodávných lidí, kteří tvrdili, že každá bytost a věc má odlišnou existenci. A dokonce je obtížné zachytit uvnitř jedné a téže osoby dva stejné duševní stavy během jednoho dne, měsíce nebo roku. Špatné na tom je to, že kromě výjimek, které potvrzují pravidlo, mají tyto duševní stavy obvykle nebezpečného společného jmenovatele, a sice že si všímáme většinou negativních stránek všeho kolem nás.

Svým způsobem se každý cítí být "mučedníkem", nepochopeným nebo obětí ostatních, kteří ho nemají rádi ani ho neoceňují tak, jak si zasluhuje, a ještě dlouhé "atakdále", které zde nelze popsat. Je pozoruhodné, jak egocentrismus, s více či méně výraznou tendencí k egoismu, modifikuje postoje a chování, čímž přeměňuje inteligentní na pošetilé, pracovité na líné a potenciálně silné na slabé.

Nadbytek individualismu je stejně špatný jako jeho opak.Všichni věří, že nějakým způsobem vlastní klíče k úspěchu, ale když jsou podrobeni zkoušce, ztroskotávají, svalují vinu pokaždé na ostatní a zaujímají zachmuřený psychický postoj. Nezřídka se setkáváme s tím, že jednotlivci, kteří jsou opravdovými despoty vůči svým podřízeným, jsou přehnaně citliví, když oni sami mají být poslušní nebo si mají vyslechnout, co udělali špatně. V takovém případě končí dobrá nálada a šedý mrak doléhá na trýzněné svědomí, které se považuje za oběť nespravedlnosti, a proto vynáší své vlastní kvality zároveň s chybami ostatních.

Tento pesimistický a negativní postoj hluboce upoutal mou pozornost, když jsem ho po mnoho let pozoroval u stovek lidí, kteří by se měli spíše snažit o mnohem autentičtější, pozitivnější a skromnější postoj k životu.Vzpomněl jsem si na Platónovo podobenství o "Oku duše", které podle toho, na co se zaměří, vidí rozličná panoramata a vnímá tmavé, šedavé nebo přímo zářivé obrazy. A představil jsem si, že ve svém nitru máme něco jako zrcadlo, kterým lze otáčet. A v něm se odráží to, k čemu je obráceno. Pokud ho necháme povolené, nakloněné směrem k nižším úrovním světa, bude odrážet pouze stíny, nebezpečí, nepřízně. Pokud ho s trochou úsilí dokážeme zvednout, i když jen do horizontály, jeho zorné pole se značně rozšíří, a aniž by pozbylo temnot, obsáhne též zářivé horizonty a množství zajímavých bytostí a věcí hodných pozornosti a Duše rozšíří svou schopnost vnímat, a takto i rozlišovat, rozhodovat a jednat.

 Pokud s pevnou vůlí zvedneme zrcadlo ještě více, uvidíme nepříznivé věci světa jen mlhavě a Nebe plné světla vnese krásu a radost do našeho srdce. Budeme přirozeně předurčeni k úspěchu i radosti a rozvine se v nás moudrost, odkrývajíc nám opravdové zázraky a skryté motory věcí viditelných. Zpozorujeme ruce Boha v každém díle a Jeho nesmírnou Mysl, která řídí všechny ideje a všechny formy.

Zdravě rozptýleni pohledem na takové zázraky a jejich prožitkem postupně zapomeneme na své egoistické tísně, na svou nevědomost, jež na cizí bedra nakládá tíhu odpovědností, které by nás mohly zušlechtit a opodstatnit náš život. Budeme-li udržovat ve své Duši tento odraz Nebe, všechno se nám bude dařit lépe a naše chůze bude příjemnější, plodnější a radostnější. Ve skutečnosti stojí za to vynakládat úsilí, neboť z jednoho semínka vůle vyroste les štěstí, blaženosti a emocionální spokojenosti se sebou samým a lze pak zřetelně vidět vlastnosti Cesty i Poutníků, které nedokážeme rozeznat se zrcadlem otočeným k temnotám.

Zmenšuje se kolísání a strach je nahrazen zdravým neklidem, který obnovuje a přináší vitalitu. Nářky se změní na smích a přirozeně nás lépe přijmou i ostatní…, prostě proto, že jsme otočili své Vnitřní zrcadlo vzhůru.

Prof. Jorge A. Livraga