>> pátek 15. listopadu 2013
Tento filozof, který svým dílem vytváří přechod od antické tradice k myšlenkovým proudům středověku, se celým jménem nazývá Anicius Manlius Severinus Boëthius. Slovo boëthius pochází z řečtiny a znamená pomocník. To dobře vystihuje působení tohoto člověka, který pomáhal během svého života a pomoci nám může svými myšlenkami i dnes.
Boëthiův životní příběh můžeme v nadsázce popsat jako jednu velkou vlnu. V útlém mládí přichází o otce. Jeho další osud je však provázen štěstěnou a ve své kariéře dosahuje až „ministerského” postu. Ale závěr života je nucen trávit ve vězení a končí na popravišti. Řekněme si k tomu však více.
Žil na přelomu 5. a 6. století. Narodil se snad v Římě roku 480. V pouhých osmi letech mu zemřel jeho otec, který byl konzulem. Měl však štěstí, protože se jeho ochráncem stal senátor Symmachus. patřící k hrstce přeživších z římské aristokracie, která se rozhodla spolupracovat s gótskými dobyvateli Itálie. Sám byl velmi vzdělaný a dobrou výchovu a vzdělání zajistil i Boëthiovi. Ten studoval v Athénách a kromě klasických oborů svobodných umění poznává i tři hlavní proudy tehdejší doby: aristotelskou, stoickou a novoplatonskou filozofii.
Po návratu do domoviny uplatňoval své přednosti ve státní správě a politice. Tehdejší vládce Itálie, gótský král Theodorich, ho za jeho zásluhy jmenoval do vysokých funkcí státní správy, nakonec i do té nejvyšší předsednické. Poté však v jeho vnějším životě přichází strmý pád. Byl obviněn ze zrady a uvězněn. Z člověka na společenském a politickém výsluní se rázem stává vězeň. A to je i situace, ze které vychází jeho nejznámější kniha Filozofie utěšitelka.
„Považuješ za krásné pyšnit se krásným rouchem? Je-li příjemné podívání na jeho zevnějšek, budu se divit buď látce šatu, nebo umění toho, kdo jej vyrobil.”¹
Dialogem ho vede k poznání, že uvězněním ani ztrátou majetku, uznání a poct se nestal horším ani lepším člověkem. Že vše podstatné, co činí člověka člověkem, si nese ve svém nitru.
„Proč se tak urputně domáháte bohatství? Myslím, že se snažíte hojností zahnat nedostatek. Ale děje se vám pravý opak. … A je jistá pravda, že ti, kteří mají příliš mnoho, potřebují příliš mnoho, a že naopak nejméně potřebují ti, kteří svůj nadbytek měří nutnou potřebou, nikoli zbytečnou touhou po okázalosti. Ale copak není vůbec žádné dobro, vám vlastní a vrozené, že hledáte svého dobra ve věcech vnějších a vzdálených? Což je tak zvrácený stav, že si živočich bohu podobný rozumem myslí, že by nijak jinak nemohl zářit, leda vlastnictvím neživého zařízení v domě?”²
Boëthiův význam tkví v tom, že se významnou měrou zasloužil o „přetlumočení” významné části duševního a duchovního bohatství antiky. Zanechal tak jeden ze základních kamenů pro vývoj vzdělanosti mladých evropských národů, nastupujících po pádu západořímské říše.
Ing. Pavel Kočíř
Citace 1, 2 jsou z knihy: Boëthius: Filosofie utěšitelka, Votobia, Olomouc 1995. Read more...
